48 C 109/2024-11 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13.5.2016 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 270 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I.. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, (věřitel) uzavřela s žalovaným (dlužníkem) dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč. Dlužník byl povinen věřiteli vrátit úvěr včetně úroků a poplatků do 20. 3. 2023. Dlužník porušil úvěrové podmínky tím, že nesplatil úvěr řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaný je dále povinen hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, neuhradil úvěr včetně dohodnutého smluvního úroku 4 270 Kč, a je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobce po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 270 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.