48 C 386/2023-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti se splatností 20. 10. 2022 poskytnuta částka 22 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 118 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 40 894 Kč řádně včetně kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a inkasním poplatku 3 960 Kč ve 14 splátkách po 2 921 Kč. Tento závazek nesplnil, když uhradil pouze 6 000 Kč dvěma splátkami po 3 000 Kč dne 21. 8. 2021 a 13. 9. 2021. Žalobkyně se domáhá také kapitalizované smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč (po zpětvzetí 11 999,77 Kč), smluvního úroku ve výši 15% ročně z nezaplacené jistiny za období od 21. 10. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou ze dne , datum, byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným, který o tom byl písemně informován.Před jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí, tak jak je uvedeno ve výroku I. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 22 000 Kč s úrokem 2 118 Kč za dobu splácení, za poplatek za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a za inkaso v hotovosti 3 960 Kč, žalovaný se zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách částku 40 894 Kč, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dluh uhradil částku 6 000 KčPrávní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 22 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 2 118 Kč, a o smluvní pokutě 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 18 118 Kč, kdy nárok je v souladu s hmotným právem tedy § 2390 OZ. Dle skutkových tvrzení žalobce si soud vypočetl, že ze zaplacené částky 6 000 Kč jde na úrok 2 118 Kč a zbytek byl započten na jistinu. K úhradě zbývá jistina 18 118 Kč a smluvní pokuta vypočítaná soudem od 21. 11. 2021 do dne jednání ve výši 13 702,60 Kč, kdy tato smluvní pokuta byla dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru snížena na částku 11 000 Kč, tedy polovinu poskytnuté jistiny. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě těchto částek. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z nesplaceného úvěru ve výši 15 % ročně a zákonného úroku z prodlení.Ve výroku III. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení zbývajících poplatků ve výši 16 776 Kč. Ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. Rovněž soud zamítl i část požadované smluvní pokuty přesahující 50% jistiny.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 095,93 Kč, přičemž tato částka představuje 22,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,44 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 393,99 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 280 Kč ve výši 2 788,80 Kč.