48 C 45/2024-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 19 464 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnosti , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Na základě této smlouvy byl úvěr ve prospěch žalovaného vyplacen. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru s žalovaným elektronicky, jak je patrno z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím a navazujících úkonů žalovaného, zejména zaslání verifikační platby. Dle smlouvy měl žalovaný hradit splátky po 3 244 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, splatnou 15. 3. 2023. Žalovaný ani po odeslání upomínek splatné závazky neuhradil. Ke dni sepisu žaloby žalovaný je v prodlení s úhradu 6 neuhrazených splátek úvěru po 3 244 Kč. Tuto pohledávku původní věřitel smlouvou ze dne , datum, postoupil žalobci, a to dle předávacího protokolu 00001 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek. Žalovaný neuhradil dluh ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a dle obsahu spisu dle § 101 odst. 3 a 120 odst. 2 o.s.ř3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , předsmluvní informací, potvrzením o vyplacení úvěru, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, předávacím protokolem k rámcové smlouvě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , a výzvou k úhradě dluhu.4. Ze spisu , Anonymizováno, v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalobce , právnická osoba, . podává dne 23. 9. 2023 u zdejšího soudu žalobu proti stejnému žalovanému a domáhá se úhradu pohledávky dle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, . Jedná se o stejnou smlouvou, na jejímž základě se žalobce v tomto případě domáhá plnění dlužných splátek. V řízení bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2023 společnost , právnická osoba, odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a domáhá se proti žalovanému úhrady dluhu. Z rozsudku v této věci bylo zjištěno, že soud uložil žalovanému povinnost uhradit plnění pouze z titulu bezdůvodného obohacení, tj. částku, která mu byla prokazatelně vyplacena na jeho účet a po započtení přijatých plateb. Soud v této věci dospěl k závěru, že žalobce nedostatečným způsobem hodnotil úvěru schopnost žalovaného a soud z tohoto důvodu dospěl k závěru, že nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva a její neplatnost posoudil jako absolutní, a to zejména s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015.5. Ze shora provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce nejprve ke dni 18. 8. 2023 zesplatnil celý dluh žalovaného a vyzval jej, aby poskytl celou dlužnou částku najednou. Poté dne 23. 9. 2023 podal žalobu k úhradu celé zesplatnění pohledávky. Následně dne 1. 10. 2023 postoupil na žalobce dle svého skutkového tvrzení 6 neuhrazených splátek v celkové výši 19 464 Kč. V předávacím protokolu ke smlouvě o postoupení pohledávek je uvedena pouze částka 19 464 Kč bez jakékoli bližší specifikace, a tedy není zřejmé, jaká konkrétní pohledávka byla postoupena. Vysvětlení žalobce, že předmětem řízení je pouze 6 neuhrazených splátek z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, , je naprosto nedostačující. Především je třeba upozornit, že pokud žalobce ještě před postoupením splátek celý dluh již zesplatnil, nemůže již nějaké dlužné splátky (konkrétně nespecifikované) postupovat a rozhodně ani žalobce ani jeho právní předchůdce se nemůže platně domáhat plnění dlužných splátek. Dále soud odkazuje na pravomocný rozsudek ve věci , spisová značka, , kde soud posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a žalobci přiznal pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši dlužné jistiny, tedy vyplacené částky po odečtení přijatého plnění. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, bylo již právnímu předchůdce žalobci již pravomocně přiznáno plnění, v části dlužné jistiny, na které měl nárok a jak již soud uvedl shora. Vzhledem k těmto skutečnostem soud dospěl k závěru, že žaloba není podána důvodně, žalobce již nemá nárok na úhradu nějakých dlužných splátek a ani jiného plnění z titulu shora specifikované úvěrové smlouvy. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.