3 C 269/2020-16 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] žádal žalobce na žalovaném zaplacení [částka], s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], s částkou [částka], a částku [částka], z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobce půjčil žalovanému [částka], které žalovaný nevrátil. [příjmení] jistiny ve výši 3 000 - Kč, žalovaný žádal [číslo] - Kč, jako náklady uplatnění pohledávky, 900 - Kč za smluvní pokutu a [částka] z titulu nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne [datum] zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dle tvrzení žalobce byla smlouva mezi ním a žalovaným o spotřebitelském úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet, kdy žalovaný poslal žalobci ověřovací platbu [částka], tím byla potvrzena jeho totožnost, shoda s údaji v žádosti o úvěr, následně byla žalovanému na jeho účet poukázána částka [částka]. Žalobce doložil dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru, ale tento dokument není podepsán žalovaným a dle názoru soudu nemůže prokazovat uzavření smlouvy v tom obsahu, jaký je v dokumentu uveden, neprokazuje, že žalovaný výslovně souhlasil právě s takovým zněním smlouvy. Soud má proto za to, že uzavření smlouvy nebylo prokázáno. 5. Po právní stránce soud věc proto posoudil dle § 2991, odst. 1, 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, tj. plnění bez platného právního důvodu. Dle odst. 1 shora uvedeného zákonného ustanovení musí ten, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaný bez právního důvodu obdržel od žalobce [částka], tuto částku tedy musí žalobci vydat, do této částky proto bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku byla zamítnuta. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo prokázáno, že smlouva tak, jak uvádí žalobce byla uzavřena, považoval by ji soud za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť pokud by byla zapůjčena částka [částka] na 21 dní s tím, že má být s úroky a všemi různými poplatky vráceno [částka], znamenalo by to sjednání úroku téměř 1 565% p.a., což je zcela nesporně úrok lichevní. 7. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.