3 C 3/2022-13 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7.10.2021 žádal žalobce na žalované zaplacení 3 000 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, s částkou 900 Kč, a částku 3 204 Kč, z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobce půjčil žalované 3 000 Kč, které žalovaná nevrátila. Mimo jistiny ve výši 3 000 Kč, žalobce žádal 2.600 Kč, jako náklady uplatnění pohledávky, 900 Kč za smluvní pokutu a 3 204 Kč z titulu nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru. 2. Ve věci byl dne 18.10.2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 2.12.2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dle tvrzení žalobce byla smlouva mezi ním a žalovanou o spotřebitelském úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet, kdy žalovaná poslala žalobci ověřovací platbu 1 Kč, tím byla potvrzena její totožnost, shoda s údaji v žádosti o úvěr, následně byla žalované na její účet poukázána částka 3 000 Kč. Žalobce doložil dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru, ale tento dokument není podepsán žalovanou a dle názoru soudu nemůže prokazovat uzavření smlouvy v tom obsahu, jaký je v dokumentu uveden, neprokazuje, že žalovaná výslovně souhlasila právě s takovým zněním smlouvy. Soud má proto za to, že uzavření smlouvy nebylo prokázáno. 5. Po právní stránce soud věc proto posoudil dle § 2991, odst. 1, 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, tj. plnění bez platného právního důvodu. Dle odst. 1 shora uvedeného zákonného ustanovení musí ten, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaná bez právního důvodu obdržela od žalobce 3 000 Kč, tuto částku tedy musí žalobci vydat, do této částky proto bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku byla zamítnuta. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo prokázáno, že smlouva tak, jak uvádí žalobce byla uzavřena, považoval by ji soud za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť pokud by byla zapůjčena částka 3 000 Kč na 30 dní (po prodloužení o dalších 15 dní) s tím, že má být s úroky a všemi různými poplatky vráceno 6 204 Kč, znamenalo by to sjednání úroku téměř 866 % p.a., což je zcela nesporně úrok lichevní. 7. Dále má soud za to, že je smlouva neplatná i s ohledem na z. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdil, že řádně prověřil schopnost žalované splácet úvěr a doložil tuto skutečnost výpisy z jejího účtu. Z těch ale bylo zjištěno, že žalovaná měla v únoru 2021 příjem 13 706 Kč, za nájem zaplatila 10 500 Kč, po částkách 100 - 500 Kč prosázela jen v únoru 30 250 Kč, jen v únoru 2021 si vzala půjčku 3 000 Kč u Zaplo, 10 000 Kč u Flexi Fin, 1003 Kč u AirBank, 2 000 Kč Flexi Fin, další 4 000 Flexi Fin. Srovnatelná situace je i v následujícím březnu, kdy žalovaná brala mzdu 17 114 Kč, zaplatila nájem 10 500 Kč, prosázela 45 966 Kč, v březnu si vzala půjčku u Home Creditu 45 000 Kč, Flexi Fin 5 000 Kč, dalších 5 000 Kč u Flexi Fin, dalších 9 000 Kč u Flexi Fin, v dubnu 2021 prosázela žalovaná dle výpisu z účtu 73 500 Kč, měla mzdu 17 215 Kč, zaplatila nájem, vzala si půjčku u Air Bank 34 000Kč. Lze si jen těžko představit, že by za těchto okolností byla žalovaná schopna splácet půjčku, žalobce si tedy již při uzavírání smlouvy musel být vědom, že žalovaná nebude schopna půjčku splácet. 8. S ohledem na částečnou úspěšnost soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.