11 C 260/2021-15 — Okresní soud v Chrudimi

Manželé se společným návrhem ze dne 6.10.2021 domáhali rozvodu svého manželství. Dohody o po rozvodovém vypořádání nepředkládali, neboť uvedli, že není co vypořádávat. Soud věc projednal jako sporný rozvod. Z oddacího listu, občanských průkazů a výpovědí účastníků bylo zjištěno, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 1.7.2017 před [stát. instituce], jako oboustranně prvé. Z manželství se narodil nezletilý syn. Poslední společné bydliště měli manželé na okrese [obec]. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5.1.2022, číslo jednací [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud schválil dohodu o výkonu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému dítěti účastníků pro dobu po rozvodu manželství, z něhož soud zjišťuje, že rozvod není v rozporu se zájmem nezletilých dětí. Příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné představy o fungování manželství a rolích manželů v něm. Shodnými výpověďmi účastníků bylo prokázáno, že účastníci spolu jako manželé nežijí od dubna 2020 a po celou tuto dobu nedošlo k obnově manželského soužití, rozvrat manželství je hluboký a trvalý. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. (§ 755 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dál jen „občanský zákoník“). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§ 756 občanského zákoníku). Účastníci nežijí jako manželé téměř 2 roky a po celou tuto dobu nedošlo k obnově manželského soužití. Rozvrat manželství je hluboký a trvalý a nelze očekávat obnovu manželského soužití. Příčinou rozvratu jsou rozdílné představy o fungování manželství a rolích manželů v něm. Protože byly splněny podmínky rozvodu manželství, soud návrhu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“); soud náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.