12 C 189/2021-54 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se svou žalobou soudu podanou 27.8.2021 domáhá po žalované zaplacení 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1 516 Kč od 27.9.2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 11.9.2019 nastoupila přepravu na lince právního předchůdce žalobkyně tj. [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu. V souladu s ustanoveními § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobkyně vznikla žalované povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 11.9.2019 jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 1 516 Kč, o čemž byla revizorem řádně poučena a k úhradě čehož byla revizorem na místě řádně vyzvána. Žalovaná příslušnou částku neuhradila, a to ani na základě zaslané písemné výzvy, ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná dne 10.9.2019 cestovala na lince [číslo] [anonymizována dvě slova] dopravou zastávkou [anonymizována dvě slova] - [příjmení], kde byla kontrolována kontrolorem žalobkyně v 16,56 hodin. Jízdné 16 Kč nebylo zaplaceno, nebyla zaplacena ani přirážka 1 500 Kč k výzvě kontrolora. Totožnost žalované byla ověřena podle občanského průkazu. Dále byla žalovaná vyzvána k zaplacení přirážky 1 500 Kč, což nezaplatila. Z předžalobní upomínky a kopie zásilky z 1.12.2020 bylo zjištěno, že je v ní žalovaná na adresu uvedenou při přepravní kontrole vyzývána k úhradě částky 5 056,38 Kč (3 x 1 516 Kč) s příslušenstvím za jízdy 11.7.2019, 26.9.2019 a 19.4.2019 a to do 22.12.2020 a kde bylo oznamováno i postoupení pohledávek mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek] a žalobkyní a upozorňováno na soudní vymáhání neuhrazené pohledávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 24.6.2020 bylo zjištěno, že postupitel postoupil postupníkovi pohledávky, mimo jiné i pohledávku vůči žalované ve výši 1 516 Kč z 11.9.2019. Přirážka podle čl. X odst. 8 smluvních přepravních podmínek byla u cestujících 1 500 Kč. Podle tarifních podmínek MHD pro MHD v [obec] činilo jednotlivé jízdné zlevněné u papírových jízdenek 16 Kč. 4. Podle § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu provádějící zákony č. 266/1994 Sb. o drahách a č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle § 7 téže vyhlášky platí cestující jízdné podle tarifu. Podle článku 9 odst. 5 smluvních přepravních podmínek platných zaplatí cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku 1 500 Kč. Jízdné stanoví tarifní podmínky. 5. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že 10.9.2019 mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a žalovanou byla uzavřena přepravní smlouva o přepravě osoby žalované a žalovaná nesplnila řádně svou povinnost zaplatit jízdné ve výši 16 Kč a na výzvu osoby pověřené ke kontrole jízdních dokladů se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné nezaplatila a ani přirážku ve výši 1 500 Kč, ač k tomu byla vyzvána kontrolorem. Soudu byl předložen zápis o provedené přepravní kontrole z uvedeného dne 10.9.2019. Zároveň však žalobkyně tvrdila v žalobě, že žalovaná cestovala 11.9.2019 a že žalobkyně je u této pohledávky z 11.9.2019 právní nástupkyní [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což žalobkyně prokazovala i smlouvou o postoupení, kde je postoupena, jak již uvedeno, pohledávka z 11.9.2019. V předložené předžalobní výzvě jsou uvedeny dokonce tři jiné pohledávky žalobkyně vůči žalované, kdy žádná z nich není datována ani 10.9.2019 ani 11.9.2019. Pro uvedené nedostatky v důkazech soud vyzval žalobkyni k jejich odstranění, pro případ neunesení důkazní povinnosti soud žalobkyni poučil o následcích neunesení důkazní povinnosti. Žalobkyně zaslala soudu znovu zápis o přepravní kontrole z 10.9.2019 a smlouvu o postoupení pohledávky z 11.9.2019. 6. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle shora citovaných ustanovení a zjistil, že žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně o sobě sice tvrdí, že je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] [územní celek] jako věřitel ve vztahu k pohledávce vůči žalované jako dlužnici, kdy podle jejích žalobních tvrzení tato pohledávka vznikla z jízdy bez jízdního dokladu 11.9.2019 (načerno), ovšem neprokazuje vznik této pohledávky dne 11.9.2019. Žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu s poučením o následcích nečinnosti neodstranila uvedený nedostatek a situace tak procesně zůstala taková, že žalobkyně prokázala vznik pohledávky 10.9.2019 mezi žalovanou a přepravcem, ale neprokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby, kdy předložila smlouvu o postoupení pohledávky vzniklé 11.9.2019 a přežalobní výzvu dokonce na tři jiné pohledávky. Vzhledem k neusnesení důkazního břemene soudu nezbylo než žalobu zamítnout v celém rozsahu. 7. V daném případě by žalované jako procesně úspěšnému účastníkovi soud mohl přiznat právo na náhradu jejích nákladů řízení, ovšem žalované žádné náklady řízení nevznikly a soud proto právo na jejich náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z nich.