4 C 182/2025-24 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, své dceři, a to k 31.8.2025. Výživné bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25.5.2015, č.j. 0 Nc 20/2015-17 ve výši 3.000,-- Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že dceři bylo dne 10.5.2022 osmnáct let. Od rozvodu žalobce se svou dcerou nekomunikuje, nemá žádné zprávy o jejím dalším studiu. Domnívá se, že studium již ukončila, neboť jí je 21 let. S ohledem na to, že žalobce si nemá možnost ověřit status dcery, domnívá se, že vyživovací povinnost zanikla.2. Žalovaná se vyjádřila tak, že s návrhem souhlasí s tím, že vyživovací povinnost by měla být zrušena již k 31.7.2025. Žalovaná rozporovala to, že by žalobce neměl možnost si ověřit její status, žalobce má kontakt na žalovanou. Podanou žalobu tak považuje za zbytečnou, i poslední žalobcem uhrazené výživné žalovaná vrátila. Proto žalovaná navrhla, aby náklady soudní řízení byly přiznány jí.3. Vzhledem k tomu, že uplatněný nárok byl nesporný, rozhodl soud v zájmu hospodárnosti řízení bez nařízení jednání. Žalovaná s tím vyslovila souhlas přímo ve svém vyjádření, žalobce s tím jistě rovněž nebude mít problém, neboť mu je vyhověno.4. Podle § 910 odst. 1 nového občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Za daného stavu jde o nespornou věc. Žalovaná dokonce navrhla, aby vyživovací povinnost byla zrušena o měsíc dříve, tj. od srpna 2025 (žalobce navrhoval až od září 2025). Soud proto rozhodl podle návrhu žalované. Nutno připomenout, že rozhodnutí soudu o zrušení vyživovací povinnosti je rozhodnutím deklaratorním, tedy rozhodnutím, které pouze osvědčuje již existující stav, nejde o konstitutivní rozhodnutí, jímž by se vyživovací povinnost skutečně rušila. Vyživovací povinnost totiž zaniká ze zákona okamžikem, kdy dítě, tj. v daném případě žalovaná, je schopno se živit samo. Rozsudek má pak význam spíše jako potvrzení toho, že k zániku vyživovací povinnosti došlo. To může mít pro osobu povinnou výživné platit, v daném případě pro žalobce, svůj význam, proto také soudy tato rozhodnutí vydávají.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř s tím, že žalobci žádné náklady nevznikly. Řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků. Žalované pak není důvod náklady řízení přiznat. Je to totiž ona, kdo jako osoba oprávněná, má vůči žalobci jako osobě povinné informační povinnost. Měla to tedy být žalovaná, kdo pravidelně měl podávat informace žalobci o průběhu jejího studia a jeho případném ukončení. Z pohledu žalobce tak žalobu nelze považovat za zbytečnou, pokud si žalovaná svoji informační povinnost neplnila.