28 C 246/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 90 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení vyčísleným v žalobě, neboť žalovaný řádně neuhradil regulační poplatek vyúčtovaný mu žalobkyní v souladu s ust. § 16a odst. 1 písm. e) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění za zdravotní péči poskytnutou žalovanému lékařskou pohotovostní službou dne 12. 8. 2017 ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl proto usnesením soudu zrušen. Soud účastníky usnesením vyzval, aby se písemně vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo soudem ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a současně je poučil, že pro případ, kdy se v uložené 15-ti denní lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti navrženému postupu nemají námitek. Neboť žalobkyně s návrhem na rozhodnutí věci bez jejího projednání souhlasila a žalovaný se nevyjádřil, soud uzavřel, že s tímto způsobem vyřízení věci souhlasí oba účastníci řízení. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z uznání dluhu za pohotovostní ošetření, potvrzení o dluhu za lékařské ošetření, předžalobní výzvy a poštovního podacího archu. Po provedeném dokazování, přihlížeje ke všemu co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný byl dne 12. 8. 2017 vyšetřen na pohotovosti Fakultní nemocnice v Motole., čímž mu vznikla povinnost uhradit poplatek do 8 dnů v hotovosti v pokladně nemocnice nebo převodem na bankovní účet. Žalovaný svou povinnost řádně nesplnil, a to ani po předžalobní výzvě. Podle § 16a odst. 1 písm. e) z.č.48/1997 Sb., ve znění zákona 261/2007 Sb. (dále jen VZP), pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazených služeb hradit poskytovateli, který hrazené služby poskytl, regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“) v pracovní dny v době od 17 do 7 hodin a v sobotu, neděli a ve svátek, není-li tato doba pravidelnou ordinační dobou poskytovatele zajišťujícího pohotovostní službu; regulační poplatek za využití pohotovostní služby se neplatí, pokud dojde k následnému přijetí pojištěnce do lůžkové péče. Podle § 16 odst. 4 cit. zák., regulační poplatek je příjmem zdravotnického zařízení, které regulační poplatek vybralo. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl ošetřen ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, čímž jako pojištěnec byl povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče (zdravotního pojištění) hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo, regulační poplatek dle § 16a odst.1 písm. e) zák. o VZP) ve výši 90 Kč. Dne 12. 8. 2017 žalovaný svůj dluh k žalobkyni písemně uznal. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, a marným uplynutím lhůty splatnosti se ocitl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 700 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.