8 C 240/2020-15 — Okresní soud v Chomutově

Manželka se podaným návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud manželství účastníků řízení rozvedl. V odůvodnění svého návrhu uvedla, že z manželství se narodily dvě již zletilé dcery. Manželství uzavřené dne [datum] bylo dlouhá léta spokojení, postupně však v něm začala docházet k problémům, v roce [rok] již vztah manželů zcela ochladl, je rozvrácen a jeho obnovení vyloučeno. Manžel uvedl, že s rozvodem manželství nesouhlasí. Domnívá se totiž, že k rozvodům by se nemělo přistupovat lehkomyslně, jak ze strany manželů, tak ze strany soudů, v minulosti se již jednou rozváděl, ví, je to nepříjemné a už kvůli rodině by chtěl, aby manželství bylo zachováno. Manželka k tomu k dotazu soudu při jednání soudu uvedla, že prostor pro obnovení vztahu manželů necítí, s manželem udržují dobré vztahy, nicméně spolu již dva roky nežijí. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno, jak je shora uvedeno ve výroku č. I rozsudku, u manželky se jedná o manželství první, u manžela o druhé manželství. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že v [měsíc] [rok] to budou dva roky, co s manželem nežijí ve společné domácnosti. Nezletilé děti z manželství nejsou, obě jejich dcery jsou již zletilé. Po dobu dvou let spolu manželé rovněž společně nehospodaří, byť občas probíhá nějaká vzájemná výpomoc. V daných dvou letech mezi nimi rovněž neprobíhá žádný intimní život. Co se týče vzájemných vztahů manželů, tyto nicméně zůstávají dobré, mladší dcera stále bydlí s manželem, manželka ji tam jezdím navštěvovat, což manžel i vyžaduje, mají s dcerou velice dobrý vztah. Co se týče společných aktivit s manželem nad rámec návštěv dcery, tak manželka občas pomáhá s domem nebo se zahradou, přeci jen se stále jedná o její bydliště z oficiálního hlediska. Co se týče nějakých ryze partnerských aktivit, jichž by se s manželem účastnili jen sami, tak k takovým za poslední dva roky nedošlo, byli takto jen jednou, ovšem s dcerou, vzájemné aktivity takto osamoceně žádné nemají. Manželka žije sama, nemá v současné době žádného jiného partnera, obnovení společného soužití s manželem za současného stavu vylučuje. Co se týče příčin rozvratu manželství, docházelo mezi manžely postupem času k nedorozumění v řadě věcí, což následně vedlo k tomu, že jejich vztah citově ochladl. Manžel ve své účastnické výpovědi uvedl, že souhlasí s tím, že z manželství nejsou žádné nezletilé děti, a že již bezmála dva roky manželé nesdílí společnou domácnost, společně nehospodaří a intimně nežijí. Co se týče příčin ukončení společného soužití, tak dle názoru manžela se jednalo o známost ze strany manželky. Co se týče společných partnerských aktivit za poslední dva roky, tak žádné v podstatě nebyly, týkaly se jen dcer. Dále manžel k dotazu, z čeho za dané situace usuzuje, že by mohlo dojít k obnovení soužití manželů, uvedl, že připouští, že to příliš reálné není, nicméně naděje umírá poslední. Soud zjistil skutkový stav takto: Manželství bylo uzavřeno, jak je ve výroku I. shora uvedeno, účastníci řízení spolu nežijí jako manželé zhruba dva roky, po tuto dobu nemají žádné společné partnerské aktivity vyjma péče o zletilou dceru a správu společného majetku. Z manželství ke dni vyhlášení rozsudku nejsou žádné nezletilé děti. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství stanovené v § 755 odst. 1 občanského zákoníku jsou v daném případě splněny, návrhu manželky tedy vyhověl a manželství účastníků rozvedl, když zároveň shledal, že zde není žádná překážka rozvodu manželství, jíž předpokládá ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku, když děti manželů jsou již zletilé a z řízení nevyplynuly žádné mimořádné okolnosti svědčící zachování manželství i přes vůli, resp. odpor manželky. Z tvrzení manželů při ústním jednání soudu dne [datum] zcela jednoznačně vyplynulo, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, a že není předpoklad obnovení soužití. Je samozřejmé, že primárním úkolem soudu v řízení o rozvod manželství by mělo být úsilí o smíření manželů (§ 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), nicméně v daném případě takové konání nebylo úspěšné a ve výsledku smysluplné. Institut manželství samozřejmě není možné zlehčovat, což je koneckonců státem či zákonem symbolizováno již tím, že rozvod probíhá prostřednictvím soudu. Na druhou stranu je dnes společenská situace a hodnotový systém včetně právní úpravy zcela odlišný od minulosti a nelze v obecné rovině nikoho nutit k setrvání v manželství, pokud jsou splněny podmínky pro jeho rozvod a daná osoba v manželství kategoricky setrvat nechce. Manželka návrh manžela ve smyslu obnovy soužití výslovně odmítla, z vyjádření obou manželů vyplynulo, že jejich soužití ve všech aspektech (společné bydlení, hospodaření, společné trávení volného času či intimní život) skončilo již před bezmála dvěma lety, přičemž v mezidobí nedošlo k žádným aktivitám, které by vypovídaly o vzájemných reálných pokusech o obnovení soužití (společná dovolená, výlety, návštěvy kulturních podniků atp.). Za takové aktivity pak nelze chápat, byť jistě žádoucí, společný zájem o děti narozené z manželství či správu dosud společného majetku. Právě v tomto ohledu je nutno také připomenout, že manželství není jen svazkem citovým, ale také svazkem materiálním, kdy pro manžele ze zákona vyplývá celá řad společných práv a povinností materiálního charakteru. Je pak z tohoto pohledu zcela nežádoucí, aby dvě osoby, které o své budoucnosti již společně nerozhodují, zároveň jedna druhou zavazovaly k určitým právům či povinnostem, o nichž druhá strana nemusí mít ani žádnou povědomost. Právě i s ohledem na již poměrně značnou délku stávajícího stavu lze postoj manželky a současnou povahu vztahu manželů jen stěží považovat za něco nahodilého, impulzivního či dočasného. Za daného stavu soud neshledává, že by jakékoliv zjištěné okolnosti svědčily závěru, že vztah manželů je možno aktuálně obnovit, což ve výsledku připustil i sám manžel. Pro úplnost pak soud dodává, že rozvod manželství nemusí znamenat, že k obnovení či zintenzivnění vztahu účastníků řízení v budoucnu přesto dojde, soud je však povinen o podaném návrhu rozhodnout a ne čekat na naplnění určitých hypotéz v budoucnu, zvláště pak v tak nejisté oblasti jakou mezilidské vztahy jistě jsou. Jako hlavní příčina rozvratu manželství pak vyplynula skutečnost, že mezi manžely došlo k vzájemné manželské krizi a citovému ochlazení, které vedly k tomu, že manželka před zhruba dvěma lety opustila společnou domácnost. Za daného stavu je manželství pouze formálním svazkem, neplní svůj společenský účel, a proto jej soud rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když neshledal, že by jakékoliv okolnosti případu svědčily přiznání náhrady nákladů řízení té či oné straně sporu.