16 C 260/2019-42 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal, aby soud z exekuce vedené Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem EÚ [okres] pod sp. zn. [spisová značka] na základě pověření Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] vyloučil nákladní přívěs [anonymizováno] [jméno], rok výroby [anonymizováno], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet], jako výlučné vlastnictví žalobce. Svůj nárok opřel o skutečnost, že pověřením Okresního soudu v Chomutově byl soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] pověřen vedením exekuce proti povinným [anonymizováno] s.r.o. a [jméno] [příjmení], kdy oprávněným je v exekučním řízení žalovaná. Protokolem o soupisu movitých věcí ze dne [datum] byl sepsán jako majetek povinného vozík [anonymizováno] [jméno], rok výroby [anonymizováno], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet] (dále jen vozík), kdy jeho provozovatelem měl být jeden z povinných. Žalobce byl vyzván k vydání vozíku. První povinný zřejmě obdržel protokol o soupisu této věci v listopadu 2017, nicméně vozík žalobce odkoupil od povinného na základě kupní smlouvy již dne [datum] (exekuční řízení bylo zahájeno až [datum]). Úvěrující banka ([právnická osoba]) s převodem vozíku a převzetím leasingu dala souhlas. Žalobce požádal pověřeného soudního exekutora o vyloučení věci ze soupisu, kdy tento návrh byl soudním exekutorem jako nedůvodný usnesením č.j. [číslo jednací] odmítnut. Vzhledem k tomu že, povinný nikdy nebyl vlastníkem vozíku a zároveň došlo k převzetí leasingu žalobcem ještě před tím, než nastaly účinky generálního inhibitoria, svědčí žalobci k vozíku právo, které brání provedení exekuce jejím prodejem. Žalovaná uvedla, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává. Dne 20.12.2017 došlo ze strany soudního exekutora k soupisu vozíku, a to na základě výsledku lustrace majetku povinné a součinnosti společnosti [právnická osoba] (dále jen úvěrující banka), která poskytla leasingovou smlouvu, stav účtu leasingu a bankovní účty, ze kterých jsou splátky leasingu hrazeny. Ke dni 20.12.2017 byl leasing veden stále na povinnou, zůstatek leasingu činí 22.965 Kč a splátky jsou hrazeny ze dvou účtů (ani jeden z účtů se neshoduje s bankovním účtem uvedeným žalobcem v žalobě). Dne 25.4.2018 bylo povinným [jméno] [příjmení] sděleno, že vozík někomu zapůjčil a bude k dispozici 30.4.2018. Dle dalších záznamů vozík měl být k dispozici 4.5.2018, dále 30.11.2018, 21.12.2018 Ani v jednom případě povinná nesdělila soudnímu exekutorovi, že vozík převedla na třetí osobu. Dne 23.1.2019 došlo k doplacení leasingu a leasingová smlouva zanikla, dle úvěrující banky v průběhu plnění leasingové smlouvy nedošlo ke změně nájemce vozíku a ani ke změně jejího vlastníka. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Podle listiny označené jako kupní smlouva [anonymizováno] s.r.o. jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 28.8.2017 kupní smlouvu jejímž předmětem byl nákladní přívěs [anonymizováno] [jméno], rok výroby [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet], číslo TP [anonymizováno] [číslo]. Jako kupní cena bylo stanoveno – doplacení leasingu – úvěru. Exekutorský úřad [okres] dopisem ze dne 14.8.2019 vyzval žalobce, aby bezodkladně vydal exekutorovi movitou věc – vozidlo [registrační značka] [příjmení] [jméno], rok výroby [anonymizováno], barva šedá, VIN: [anonymizováno] [bankovní účet], k prodeji v dražbě. V emailu odeslaném dne 12.12.2018 Exekutorskému úřadu Plzeň – [územní celek] sděluje, že veškeré sepsané věci předá dne 21.12.2018 na pobočce [anonymizováno]. V emailu ze dne 13.5.2019 úvěrová banka sdělila Exekutorskému úřadu [okres], že leasingová smlouva byla ukončena řádným doplacením 23.1.2019. V emailu ze dne 16.7.2019 úvěrová banka sdělila, že [právnická osoba] s.r.o. svůj závazek ze smlouvy o úvěr [číslo] doplatila ke dni 23.1.2019. V dopise ze dne 20.12.2017 banka sdělila Exekutorskému úřadu [okres], že vozík je předmětem smlouvy o financování [číslo] uzavřené dne 20.11.2015, smlouva byla uzavřena se [právnická osoba] s.r.o. na období od 20.11.2015 do 19.11.2018. Úvěr je splácen bezhotovostně z uvedených účtů. Splátky po termínu splatnosti neevidují. Zůstatek nesplaceného úvěru je 22.965 Kč. Ze sdělení vykonavatele soud zjistil: Dne 25.4.2018 byl zastižen jednatel a povinný [jméno] [příjmení] a byl mimo jiných vozidel nalezen vozík. V době nepřítomnosti vykonavatele byl vozík odvezen neznámo kam a kým, dle sdělení povinného si ho někdo půjčil. Byla uzavřena dohoda o přistavení dne 30.4.2018 na adresu [adresa]. Dne 30.4.2018 pan [příjmení] sdělil, že vozík bude k dispozici v pátek 4.5.2018. Dne 5.6.2018 při místním šetření v [obec], [ulice] vozík nenalezen. Dne 29.11.2018 provedeno šetření v sídle povinné – jednatel se nedostavil. Telefonicky s jednatelem domluven předběžný termín odevzdání již sepsaného vozíku, a to na příští pátek. Dne 28.12.2018 proveden výjezd na převzetí vozíku (dle dohody) - povinný nepřítomen, vozidla nenalezena. Dle sdělení [právnická osoba] Lesing byla z účtu č. [bankovní účet] (účet uvedený žalobcem jako účet, ze kterého byly leasingové platby hrazeny žalobcem) uhrazena dne 23.1.2019 částka 15.317 Kč. <b>Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:</b> Společnost [anonymizováno] s.r.o. uzavřela dne 20.11.2015 leasingovou smlouvu se [právnická osoba] Lesing. Předmětem leasingové smlouvy byl přívěsný vozík. Dle kupní smlouvy ze dne 28.8.2017 měl vozík koupit žalobce za cenu – doplacení leasingu. Okresní soud v Chomutově dne 6.12.2017 pověřil Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] Exekutorský úřad [okres] vedením exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného – žalovaná ve výši 230.000 Kč s příslušenstvím a náklady exekuce a náklady oprávněného. Úvěrová banka sdělila exekutorovi v dopise ze dne 20.12.2017, že byla dne 20.11.2015 uzavřena smlouva o financování [číslo] se [právnická osoba] s.r.o. na období od 20.11.2015 do 19.11.2018, úvěr je splácen bezhotovostně z uvedených účtů (ani jeden z účtů nebyl účet uvedený žalobcem), zůstatek nesplaceného úvěru je 22.965 Kč. Dne 25.4.2018 byl vykonavatelem mimo jiná vozidla nalezen vozík, ten byl odvezen neznámo kam a kým, dle sdělení povinného si ho někdo půjčil. Povinný slíbil vozík přistavit dne 30.4.2018. Dne 30.4.2018 sdělil, že vozík bude k dispozici v pátek 4.5.2018. Vozík nebyl nalezen dne 5.6.2018 a ani dne 28.12.2018 (i když v emailu odeslaném dne 12.12.2018 jednatel sděluje, že veškeré sepsané věci předá dne 21.12.2018 na pobočce [anonymizováno]). Dne 23.1.2019 byla z účtu žalobce uhrazena částka 15.317 Kč na účet úvěrové banky. Dopisem ze dne 14.8.2019 vyzval Exekutorský úřad [okres] žalobce, aby bezodkladně vydal exekutorovi vozík k prodeji v dražbě. Dne 20.8.2019 žalobce podal vylučovací žalobu. Podle ust. § 267 odst.1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. Podle ust. § 267 odst.1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí o.s.ř. Smyslem excindační žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí, taková práva, která nepřipouští, aby nařízený výkon byl proveden a aby nařízením výkonu rozhodnutí postižený majetek se stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je především vlastnické právo a to jen tehdy, představuje-li nařízení výkonu rozhodnutí neoprávněný zásah do tohoto práva, tedy nemá-li vlastník jako třetí osoba právní povinnost strpět úhradu dluhu povinného ze své, výkonem rozhodnutí postižené věci. Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již v žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu navrhnout potřebné důkazy. Žalovaný má rovněž povinnost tvrdit skutečnosti, které mají odůvodnit hmotněprávní obranu z jeho strany, kterou uplatňuje určité své hmotné právo a nabídnout o ní důkazy (tedy povinnost tvrzení a důkazní). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, ale hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost (významná podle hmotného práva pro rozhodnutí ve věci) nemohla být prokázána (objektivně vzato). Za předpokladu, že všechny potřebné, resp. přípustné dokazování bylo provedeno a soud na jeho zákl