16 C 33/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému počínaje dnem 1.12.2020. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný 10.11.2020 ukončil řádné studium a přihlásil se na úřad práce. Poslední výživné zaplatil za listopad 2020. Žalovaný s návrhem souhlasil. Potvrdil, že studium ukončil v listopadu 2020. Po ukončení studia byl veden na úřadu práce a v únoru 2021 nastoupil do zaměstnání. Soud provedl důkaz rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] a potvrzením [anonymizována čtyři slova] [obec]. Po zhodnocení všech provedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce je otcem žalovaného. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalovanému stanovena povinnost počínaje dnem [datum] přispívat na výživu nezletilé dcery částkou 6.000 Kč měsíčně a na výživu syna (žalovaného) částkou 4.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl žákem [anonymizována čtyři slova] [obec] v období od 19.2.2019 do 10.11.2020. Naposledy zaplatil žalobce výživné v listopadu 2020. Po ukončení studia byl žalovaný veden v evidenci úřadu práce a v únoru 2021 nastoupil do zaměstnání.. Podle ust. § 911 obč.zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Zákon má na mysli schopnost živit se vlastní prací, vlastním přičiněním. Podle ust. § 923 odst. obč.zák. změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé, dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Toto ustanovení lze analogicky použít i v případě již zletilých dětí. V dané věci žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti v souvislosti s ukončením studia žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný studium ukončil v listopadu 2020. Dále bylo prokázáno, že byl veden v evidenci úřadu práce a v únoru 2021 nastoupil do zaměstnání. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo k podstatné změněn poměrů a proto žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce s účinností od 1.12.2020 zrušil. Dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalobce, který měl ve věci úspěch, náklady řízení neuplatňoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.