24 C 389/2020-81 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byla co do 4 364 Kč dlužná cena za 1,887 MWh elektřiny dodané v období od 12. 10. 2016 do 9. 10. 2017 do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného], vyúčtovaná fakturou [číslo] co do co do 820 Kč smluvní pokuta za odpojení a co do 95 Kč smluvní pokuta za upomínku, a dále co do 1 586 Kč dlužná cena za 0,306 MWh elektřiny dodané v období od 10. 10. 2017 do 17. 1. 2018 do téhož odběrného místa žalovaného, vyúčtovaná fakturou [číslo] vše účtované podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 26. 4. 2012. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 26. 4. 2012 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Součástí uvedené smlouvy se staly prostřednictvím tzv. včleňovací doložky obchodní podmínky, které mimo jiné zakotvují povinnost zákazníka (žalovaného) k úhradě smluvní pokuty za písemnou upomínku podle ceníku, který stanoví tuto smluvní pokutu ve výši 95 Kč a dále smluvní pokuty za odpojení ve výši 820 Kč [právnická osoba] dodávala na základě uvedené smlouvy do odběrného místa žalovaného elektřinu, avšak žalovaný, byť se k tomu ve smlouvě zavázal, za tyto dodávky neplatil řádně. Za období od 12. 10. 2016 do 9. 10. 2017, byla žalovanému za dodaných 1,887 MWh elektřiny vystavena faktura [číslo] ze které zbývá uhradit 4 364 Kč, za období od 10. 10. 2017 do 17. 1. 2018 byla žalovanému za dodaných za 0,306 MWh elektřiny vystavena faktura [číslo] ze které zbývá uhradit 1 586 Kč. Jelikož byl žalovaný o úhradu dluhu upomínán, vyúčtovala mu právní předchůdkyně žalobkyně smluvní pokutu ve výši 95 Kč za upomínku a dále smluvní pokutu za odpojení elektřiny ve výši 820 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 pak byly žalobou uplatněné pohledávky postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a následně ještě k jejich úhradě před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně jako obchodník s elektřinou (§ 22 odst. 1 písm. e) energetického zákona) uzavřela se žalovaným jako konečným zákazníkem (§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona) platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Součástí této smlouvy byly rovněž zcela v souladu s § 50 odst. 1 energetického zákona obchodní podmínky, a odběr elektřiny byl právní předchůdkyní žalobkyně správně měřen měřícím zařízením (§ 49 energetického zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalovanému do odběrného místa dodávala elektřinu, avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za fakturovaná období neuhradil celou cenu. Tím se dostal do prodlení. Žalobou uplatněné pohledávky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Z vyložených důvodů shledal soud žalobu v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nedoplatku za dodanou elektřinu, důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení smluvních pokut v celkové výši 915 Kč (včetně úroků z prodlení z těchto pokut), vyúčtovaných dle obchodních podmínek s odkazem na ceník. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle ustanovení obchodních podmínek (resp. druhým odkazem na ceník), dospěl soud k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto v této části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 87 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 13 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 74 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 102 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 74 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.