24 C 48/2021-52 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo co do 2 351 Kč dlužné pojistné za období od 10. 7. 2019 do 28. 10. 2019 podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 10. 1. 2019 mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (Škoda Fabia [registrační značka]). Co do 200 Kč pak žalovaná částka představuje poplatek za odeslání upomínky po zániku pojištění. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] – [datum] k převodu pojistného kmene) uzavřela se žalovaným dne 10. 1. 2019 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] s počátkem pojištění téhož dne a s ročním pojistným 7 764 Kč, splatným čtvrtletně po 1 941 Kč Součástí smlouvy se mimo jiné prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly všeobecné pojistné podmínky, kde je v čl. 4 odst. 10 zakotveno právo pojistitele požadovat při prodlení s platbou pojistného úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a uplatňováním, jejichž výše je uvedena v sazebníku poplatků (200 Kč za upomínku po zániku pojištění). Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 10. 7. 2019, v důsledku čehož byl nejprve upozorněn na vzniklý dluh s tím, že pokud jej neuhradí, pojištění zanikne a následně mu bylo oznámeno, že jelikož dluh nevyrovnal, pojištění ke dni 28. 10. 2019 zaniklo. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále již jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), přičemž žalovaný se zavázal řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 10. 7. 2019, pojistná smlouva zanikla uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.), přičemž v případě zániku pojištění před uplynutím doby na kterou bylo sjednáno má pojistitel právo na pojistné až do konce měsíce, v němž pojištění zaniklo (§ 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně však uplatnila pojistné jen za období od 10. 7. 2019 do 28. 10. 2019 Tomu odpovídá žalovaná částka 2 351 Kč. Z vyložených důvodů soud žalobě co do dlužného pojistného vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 351 Kč, a to včetně úroků z prodlení jdoucích od 30. 10. 2019 (když v prodlení byl žalovaný částečně již 11. 7. 2019 a částečně 11. 10. 2019) podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení upomínacího poplatku (200 Kč). K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). V daném případě se však jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle všeobecných pojistných podmínek (resp. podle sazebníku poplatků), dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“ pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 92 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 8 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 84 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 946 Kč tak představují odměnu za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 126 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 84 %. Pokud zástupce žalobkyně uplatnil odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. předžalobní upomínku, soud tento náklad neshledal účelným, neboť žalobkyně sama žalovanému zaslala upomínku s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.