24 C 87/2021-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byla co do 837 Kč dlužná cena za 0, 58567 MWh plynu dodaného žalovanému v období od 17. 10. 2017 do 20. 11. 2017 do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], vyúčtovaná fakturou [číslo] co do 2 257 Kč dlužná cena za 0, 94017 MWh plynu dodaného žalovanému do téhož odběrného místa v období od 21. 11. 2017 do 7. 6. 2018, vyúčtovaná fakturou [číslo] co do 285 Kč smluvní pokuta za tři zaslané upomínky (3 * 95 Kč), vše účtované podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, uzavřené dne 12. 9. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. 2. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 12. 9. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se zavázala žalovanému dodávat do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] plyn a žalovaný se naproti tomu zavázal za tyto dodávky platit sjednanou cenu. Na základě odečtu měřidla společnost vystavila žalovanému dne 23. 11. 2017 za dodaných 0, 58567 MWh plynu v období od 17. 10. 2017 do 20. 11. 2017 fakturu na částku 1 137 Kč, přičemž na tuto fakturu žalovaný uhradil jen 300 Kč. Dále na základě odhadu odečtu společnost vystavila žalovanému dne 22. 7. 2018 za dodaných 0, 94017 MWh plynu v období od 21. 11. 2017 do 7. 6. 2018 fakturu na částku 2 257 Kč, na kterou již žalovaný neuhradil ničeho. Součástí smlouvy o sdružených službách dodávky plynu se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, které mimo jiné stanovují povinnost žalovaného zaplatit„ poplatek“ ve výši 95 Kč za každou upomínku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 se společnost se žalobkyní dohodly na postupování pohledávek uvedených vždy v dílčím předávacím protokolu. Podle dílčího předávacího protokolu [číslo] ze dne 22. 10. 2020 takto byla postoupena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 5. 11. 2020. 3. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně jako obchodník s plynem (§ 56 písm. e) energetického zákona) uzavřela se žalovaným jako konečným zákazníkem (§ 56 písm. f) energetického zákona) platnou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu (§ 72 odst. 2 energetického zákona). Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky, a odběr plynu byl právní předchůdkyní žalobkyně správně měřen měřícím zařízením (§ 71 energetického zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalovanému do odběrného místa dodávala plyn, avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za fakturovaná období neuhradil celou cenu. Tím se dostal do prodlení. Žalobou uplatněné pohledávky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 4. Z vyložených důvodů shledal soud žalobu v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nedoplatku za dodaný plyn, důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. 5. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení smluvních pokut v celkové výši 285 Kč (včetně úroků z prodlení z těchto pokut), vyúčtovaných dle obchodních podmínek s odkazem na ceník. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. 6. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle ustanovení obchodních podmínek (resp. druhým odkazem na ceník), dospěl soud k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto v této části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 91 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 9 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 82 % nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 221 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 82 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.