24 C 94/2021-29 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byly náklady na ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici [obec] dne 18. 10. 2019, vyúčtované fakturou [číslo] přičemž žalovaný tyto náklady téhož dne písemně uznal. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 18. 10. 2019 písemně prohlásil, že uznává dluh vůči žalobkyni z důvodu ošetření a pobytu v protialkoholní záchytné stanici ve výši 1 950 Kč a zavázal se jej uhradit do 30 dnů. Dosud však tak neučinil, ač byl před podáním žaloby k úhradě vyzván zástupcem žalobkyně. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z § 2053 o. z. se podává, že z obsahu písemného projevu musí být zřejmé, že si je dlužník své povinnosti k plnění vědom. Je třeba, aby dlužník písemně uznal, že splní svůj dluh, uvedl důvod jeho vzniku a výši (rozsah), v jaké dluh uznává. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Rovněž výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Uznáním dluhu pak nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Nejde proto jen o pouhý důkazní prostředek sloužící k prokázání nároku věřitele v soudním řízení, nýbrž přímo ze zákona je s ním spojena právní domněnka o existujícím dluhu ke dni, kdy bylo vydáno. V projednávaném případě tak listina nazvaná uznání dluhu obsahuje platné uznání dluhu, když obsahuje veškeré § 2053 o. z. vyžadované náležitosti. Dlužník (žalovaný), zde uznává svou povinnost uhradit žalobkyni svůj dluh v přesně specifikované výši a z důvodu, jež blíže rozvádí (ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici, což odpovídá § 17 odst. 4 zák. č. 379/2005 Sb.). Má se tudíž za to, že dluh v době uznání trval a důkazní břemeno ohledně případného tvrzení opaku by tak leželo na žalovaném, ten se však k věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto při svém rozhodování zcela vycházel z listiny, jíž byl dluh platně uznán. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 950 Kč, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak jej žalobkyně požadovala (tedy od 18. 11. 2019), neboť žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do 17. 11. 2019 a ode dne následujícího tak byl v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.