24 C 386/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo dlužné pojistné za období od 3. 3. 2020 do 22. 6. 2020, podle smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ([jméno], [registrační značka]), uzavřené mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem s počátkem pojištění dne 3. 2. 2020. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč představující poplatek dle sazebníku. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 2. 2020 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] s počátkem pojištění téhož dne a ročním pojistným 30 828 Kč, splatným měsíčně po 2 569 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 3. 3. 2020 v důsledku čehož jej žalobkyně nejprve vyzvala k úhradě dlužného pojistného s upozorněním, že pokud tak neučiní, pojištění zanikne a následně mu oznámila, že jelikož dluh nevyrovnal, pojištění ke dni 22. 6. 2020 zaniklo. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), přičemž žalovaný se zavázal řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaný neuhradil splatné pojistné, pojistná smlouva zanikla uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.), přičemž v případě zániku pojištění před uplynutím doby na kterou bylo sjednáno má pojistitel právo na pojistné až do konce měsíce, v němž pojištění zaniklo (§ 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně v projednávané věci uplatnila pojistné za období od 3. 3. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 9 334,03 Kč, tedy méně, než by jí podle sjednaného pojistného náleželo. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení pojistného vyhověl a žalovanému tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 9 334,03 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když žalovaný byl s jednotlivými platbami v prodlení již dříve), a to podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky (poplatku dle sazebníku za odeslání upomínky po zániku pojištění). K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), která je vázána na úkon žalobkyně (odeslání upomínky). V daném případě se však jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle sazebníku poplatků, dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“ pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Pro úplnost je pak nutno podotknout, že poplatek, jak byl žalobou uplatněn, představuje relativně samostatný nárok, nikoli tedy příslušenství pohledávky, jak byl žalobkyní nesprávně žalován (náklady spojené s uplatněním pohledávky). O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 126 Kč tak představují odměnu za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 126 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Pokud zástupce žalobkyně uplatnil odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. předžalobní upomínku, soud tento náklad neshledal účelným, neboť žalobkyně sama žalovanému zaslala upomínku s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.