24 C 62/2022-39 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo dlužné pojistné za období od 28. 6. 2020 do 20. 9. 2020, podle smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ([příjmení] Grand Scenic, [registrační značka]), uzavřené dne 28. 6. 2020 mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2020 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] s počátkem pojištění téhož dne a ročním pojistným 9 407 Kč, splatným pololetně po 4 845 Kč (byla sjednána přirážka za področní splácení). Žalovaný neuhradil ani pojistné za první pojistné období, v důsledku čehož byl nejprve upozorněn, že pokud vzniklý dluh nevyrovná, pojištění ke dni 20. 9. 2020 zanikne a následně mu bylo oznámeno, že jelikož dlužnou částku nezaplatil, pojištění zaniklo. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), přičemž žalovaný se zavázal řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 28. 6. 2020, pojistná smlouva zanikla uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.), přičemž v případě zániku pojištění před uplynutím doby na kterou bylo sjednáno má pojistitel právo na pojistné až do konce měsíce, v němž pojištění zaniklo (§ 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně uplatnila pojistné jen za období od 28. 6. 2020 do 20. 9. 2020. Prostým výpočtem však soud dospěl k závěru, že za uvedené období náleží žalobkyni pojistné jen ve výši 2 185 Kč (roční pojistné / počet dní v roce * dlužné období). K tomu je třeba uvést, že žalobkyně podle výpočtu provedeného v doplnění žaloby počítala s rokem o 360 dnech a měsícem o 30 dnech, avšak tento svůj postup nikterak nevysvětlila. Soud proto při svých výpočtech počítal s reálným počtem dnů jak v měsíci, tak v roce. Z vyložených důvodů soud žalobě vyhověl pouze zčásti a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 185 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky od 21. 9. 2020, jak je žalobkyně požadovala (neboť v prodlení byl žalovaný již 29. 6. 2020) podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku pak soudu nezbylo, než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 489 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.