30 C 47/2020-96 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.6.2020 domáhal, aby se mu žalovaná omluvila způsobem, který je blíže uveden ve výroku I. tohoto rozsudku a svoji žalobu odůvodnil tím, že byl vlastníkem domu v [obec] a zároveň pronajímatelem několika bytů v tomto domě a v uvedeném domě zároveň žil. V roce 2015 byl zatčen policií, a poté odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] za zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, za zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm 2 a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání šesti let a zároveň bylo žalobci uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. 2. Žalovaná byla v roce 2015 nájemkyni jednoho z bytů vlastněných žalobcem. Žalovaná vystupovala jako svědkyně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], kdy v trestní věci byl žalovaný mimo jiné souzen a odsouzen za své jednání vůči [jméno] [příjmení], synovi žalované. Žalobce se domáhal omluvy ze strany žalované, když žalovaná svým jednáním, živými tvrzeními v rámci svědeckých výslechů se dopustila trestného činu křivé svědecké výpovědi dle § 346 tr. zákoníku a přispěla tak k odsouzení žalobce, čímž došlo k zásadnímu zásahu do osobnostních práv žalobce. Protiprávní jednání žalované žalobce spatřoval v tvrzeních žalované, že neměla nájemní smlouvu na byt a dále, že na nájemném platila nejdříve 7 000 Kč, a poté 9 000 Kč, neboť dle nájemní smlouvy měla povinnost platit 24 000 Kč měsíčně, když se jednalo o skutečně luxusní nově zrekonstruovaný byt, kdy v rámci nájemného byly poskytovány i další služby jako byl například internet, kabelová televize, IP televize, přístup ke kamerovému systému, telefon s možností mezinárodních hovorů atd. Dále protiprávní jednání žalobce spatřoval v tvrzeních žalované, že na začátku nájmu zaplatila vedle nájmu i poplatek 2 000 Kč za nahlášení trvalého pobytu, a to i přesto, že nikdy trvalý pobyt v domě neměla. Dále protiprávní jednání žalobce spatřoval v tvrzeních žalované, že svého syna označila za zcela pravdomluvného a neměla pochyby o jeho věrohodnosti v souvislosti se stíháním žalobce, a to i přesto, že její syn měl v minulosti problém s pravdomluvností ve škole, kdy byl ve škole za uvedené potrestán důtkou, dále protiprávnost jednání žalované spatřoval žalobce ve výpovědi na policii či posléze u soudu ve své trestní věci, kdy měla uvést, že o stíhání žalobce se dověděla poprvé až od Policie. Žalobce měl za to, že výše uvedená tvrzení žalované, které uvedla ve své svědecké výpovědí učinila úmyslně, a to z toho důvodu, že chtěla, aby byl žalobce stíhán a odsouzen a věděla, že na nájemném žalobci dluží a že nebude schopná tento dluh splatit, a proto uváděla okolnosti a skutečnosti, které vedly k odsouzení žalobce. 3. Jednáním žalované měla žalobci vzniknout újma na jeho osobnostních právech, a to zejména na jeho právu na svobodu, když vykonával trest odnětí svobody na jeho právu na rodinný život, když svým odsouzením došlo jak k dehonestaci osoby žalobce a nemožnosti žalobce podílet se na výchově svého syna, tak právo na majetek, kdy odsouzením žalobce a povinností hradit náklady řízení došlo k insolvenci žalobce, když žalobce přišel o veškerý svůj majetek, a to jak nemovitý tak movitý. Dále podle žalobce došlo i k jeho újmě práva na osobní život, když žalobce svým odsouzením přišel o sociální vazby, které v minulosti měl, o přátele, o práci v podniku [právnická osoba] a možnost podnikat v oboru vývoj elektroniky a její výroba. Odsouzením žalobce přišli i jeho rodiče o bydlení, kdy byli nuceni se vystěhovat z domu a žít v nájemním bytě. Skutečnost, že žalovaná přispěla svou křivou výpovědí k odsouzení žalobce a tedy ke způsobeným újmám na jeho osobnostních právech vyplývá přímo z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem trestním řízení sp. zn. [spisová značka]. 4. Žalovaná k věci uvedla, že osobně necítí žádnou vinu za útrapy, které byly žalovanému způsobeny trestním řízením. Uvedla, že to byl žalobce, kdo ublížil jejímu synovi. Byl to žalobce, kdo uváděl nepravdivé informace o nájmu bytu, o čemž již proběhlo řízení u zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Rovněž nechápala jaký vliv by mohla mít na jeho odsouzení, když se o tom, že je proti němu vedeno trestní řízení dověděla až na Policii a sama žádným svým oznámením jeho skutků, za které byl poté odsouzen do trestního řízení nepřispěla. 5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalované a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná nebyla trestně stíhána pro křivou svědeckou výpověď. 6. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že řízení bylo vedeno o zaplacení částky ve výši 327 500Kč, které měla žalovaná dlužit žalobci z nájmu části domu v [obec] na adrese [adresa], že žalovaná bude užívat část domu žalobce (byt o velikosti 1+1) za nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně splatných předem. Dále žalovaná zaplatila kauci ve výši 7 000 Kč a poplatek za nahlášení trvalého pobytu ve výši 2 000 Kč. V polovině května 2015 se k žalované přistěhoval její přítel, a proto se domluvili se žalobcem, že přiberou 1 pokoj a žalobce jim zvedne nájemné o 2 000 Kč měsíčně na 9 000 Kč. To řádně platila až do října 2015, neboť v listopadu 2015 byli nuceni byt opustit, což jim sdělil žalobcův otec, poté, co žalobce zavřeli a byl nějaký problém s insolvencí. Nájemné bylo placeno v hotovosti bez dokladu, většinou do šuplíku v přízemí. Od roku 2014 byla sama žalovaná v insolvenci, kdy soud povolené oddlužení zrušil a prohlásil na její majetek konkurz, který byl v únoru 2017 zrušen, neboť majetek žalované byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. V řízení vedeném pod sp. z.n [spisová značka] měl žalobce předložit písemnou smlouvu z 1.1.2015, ke které soud nepřihlížel, neboť se mělo jednat o padělek. K tomuto závěru dospěla soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], když prohlásila v závěru soudu podaného znaleckého posudku, že podpis na této smlouvě nebyl podpisem žalované, ale jednalo se o padělek se snahou o napodobení. 7. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] soud zjistil, že svědkyně [celé jméno žalované] vypověděla, že o ničem, co se mělo dít jejímu synovi, neměla ani tušení, a že poprvé se jí syn svěřil až po výslechu na policii. Když se jej dotazovala na to, proč to neřekl dřív, rozbrečel se a řekl jí, že mu obžalovaný tvrdil, že je vyhodí z bytu a nezletilý [jméno] [příjmení] se bál, že zůstanou na ulici. Obžalovaný měl možnost je vystěhovat z bytu, protože byl jeho vlastníkem a svědkyni, jejímu synovi a jejímu druhovi byt pronajímal bez jakékoliv písemné smlouvy. Syn [jméno] docházel do bytu obžalovaného téměř každý den, chodil si tam hrát s [jméno], chodil do bazénu, ale nikdy tam nepřespával. Svědkyně na něm nic nepozorovala, on sám nic neříkal. Svědkyně synovi věří, pokud, tvrdí to, co tvrdí, nemá důvod lhát. V současné době je syn trochu uzavřenější, ale může to být tím, že má trochu jiné zájmy. Žádnou změnu chování na něm svědkyně nespatřuje. Svědkyně není a nebyla v žádném kontaktu s rodiči nebo příbuznými zbývajících nezletilých poškozených, o předmětné věci si s nimi nebavila. 8. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] soud zjistil, že znalec k osobě nezletilého [jméno] [příjmení] mimo jiné uvedl, že nezletilý je způsobilý věrohodný popis události podat, nebyly zjištěny okolnosti svědčící o působení vnějších vlivů. Nebyly zjištěny sklony k vytváření konfabulací, výraznější sklony ke lhaní, ani známky vědomé reprodukce návodů. Nezletilý referuje o nepříjemných prožitcích v době, kdy mělo dojít k trestnímu jednání, následně i při reminiscencí na tyto zážitky. Z hlediska intenzity tyto projevy nelze považovat za symptomy posttraumatické stresové poruchy, které by měly v současné době negativní dopad na jeho zdraví. Případná účast nezletilého na dalších úkonech v řízení by zvyšovala riziko sekundární viktimizace nezletilého. Vůči obžalovanému aprioritní zášť nechová, aktuálně projevovaná zlost vůči jeho osobě je spíše emocí koncentrující veškerou nespokojenost z inkriminovaného jednání a souvislostí s ním kauzálně i časově spojených. Ve prospěch věrohodnosti svědčí spontaneita i přirozené zasazení do situačního zážitkového kontextu nezletilého a absence motivace k záměrnému poškození obžalovaného. 9. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. je osobnost člověka chráněna, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít po