45 C 222/2022-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Manželka se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud její manželství rozvedl. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] před [stát. instituce] je již tři roky nefunkční. Vztah manželů se ještě více zhoršil od počátku války na Ukrajině. Manželé žijí ve společné domácnosti, avšak jejich vztah je trvale rozvrácen a oba se chtějí rozvést. Manželé si nerozumí v základních věcech týkajících se společného soužití a budoucnosti. 2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil, s rozvodem souhlasil. 3. Dříve, než soud přikročil k rozhodování o věci samé, zabýval se tím, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českého soudu a zjišťováním rozhodného práva, když vycházel ze skutečností, že manželka je státní občankou Ukrajiny, manžel je státním občanem České republiky a oba manželé mají v České republice bydliště. Dle článku 30 odst. 2 Smlouvy České republiky s Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publ. pod č. 123/2002 Sb.m.s. (ve znění Protokolu, kterým se smlouva mění, publ. vyhl. č. 77/2008 Sb. m. s.) v případě, že jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Dle článku 30 odst. 4 shora uvedené smlouvy pak při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Z uvedeného vyplývá, že v projednávaném případě je dána pravomoc českého soudu, a že rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky. 4. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství obou účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. 5. Ze shodného prohlášení manželů bylo zjištěno, že jejich manželství bylo zpočátku harmonické s běžnými manželskými neshodami. Později se začaly projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti, rozdílné názory na vedení společné domácnosti a na společnou budoucnost. Manželství účastníků je nefunkční přibližně 3 roky, mezi manžely došlo ke vzájemnému citovému odcizení. Ani jeden z manželů nemá zájem na setrvání v manželství, oba se chtějí rozvést. Manželé nemají žádné společné děti. Za hlavní příčinu rozvratu manželství označili vzájemné citové odcizení, rozdílné názory na společné soužití a společnou budoucnost. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Poprovedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky vyžadované zákonem pro rozvod manželství jsou v daném případě splněny. Příčinu rozvratu manželství lze spatřovat ve vzájemném citovém odcizení, rozdílných představách o vedení společné domácnosti a budoucím životě, kdy nelze dle názoru soudu ani v budoucnu předpokládat, že by manželství účastníků mohlo opět plnit své společenské funkce a soud jejich manželství považuje za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené. Protože je manželství účastníků v současnosti pouhým formálním svazkem, soud žalobě na rozvod manželství vyhověl v souladu s ustanovením § 755 odst. 1 občanského zákoníku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci řízení o rozvod manželství nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.