8 C 210/2021-22 — Okresní soud v Chomutově

Žalobci se žalobou došlou soudu dne 29.6.2021 domáhali zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému s účinností od 1.7.2021. V odůvodnění uvedli, že jsou matkou a otcem žalovaného, usnesením Okresního soudu v Chomutově, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl schválen smír totožných účastníků řízení, kdy těmto bylo uloženo hradit na výživné žalovaného 2 000 Kč měsíčně a dlužné výživné za předchozí dobu uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Dále uvedli, že žalovaný je studentem druhého ročníku Střední odborné školy v [obec]. Pod dobu dosavadního studia žalovaný řádně neplnil své studijní povinnosti. Žalovaní se ze školního systému dozvěděli, že žalovaný byl na konci školního roku 2020 /2021 klasifikován nedostatečnou ze tří hlavních předmětů, jeho následné žádosti o opakování ročníku škola vyhověla. Toto jednání žalovaného je účelové, již předtím takto nedokončil dvě školy. Žalovaný se nepřipravuje řádně na budoucí povolání a nemá snahu řádně plnit povinnosti studenta. Žalovaný se ve věci nevyjádřil ani k výslovné výzvě soudu, kterou převzal do vlastních rukou. K jednání se žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobci při jednání soudu setrvali na žalobě, které navrhli vyhovět, dále uvedli, že náhradu nákladů řízení po žalovaném nepožadují. Žalobkyně a) ve své účastnické výpovědi uvedla, že syn není s rodiči, protože si ho v podstatě koupila její matka, uplácela jej drahými dárky. Původně bydleli všichni dohromady v rodinném domě. V roce 2019 se následně matka žalobkyně i se synem odstěhovali do [obec]. Žalovaný ukončil základní školu v roce 2017, poté se přihlásil na zdejší průmyslovku. Studium nezvládal, hned první ročník opakoval, následně musel školu opustit. Poté nastoupil na výuční obor [anonymizována dvě slova] do [obec], ale opět se neučil, chodil za školu, a z této musel odejít. Pak se v roce 2019 odstěhoval a přihlásil se na současnou školu do [obec]. Rovněž i zde měl řadu zameškaných hodin, z toho i neomluvené, byl donucen ročník opakovat, přičemž při minulém jednání soudu uváděl, že propadá pouze ze dvou předmětů, ale ve skutečnosti to byly tři. Když žalobkyně v září tohoto roku kontrolovala jeho prospěch, opět mu z řady předmětů vycházela pětka či čtyřka, je pravdou, že teď v pololetí se snažil prospěch zlepšit, nicméně opět měl nadměrné množství zameškaných hodin, kolem sto čtyřiceti. Žalovaný žalobce vůbec nekontaktuje, nemá o vzájemný kontakt žádný zájem, žalobkyně to zkoušela, ale neúspěšně. Žalobkyně dělá v automobilce, zde výrazně poklesly její příjmy kvůli současné situaci na 70 %. Žalobce b) ve své účastnické výpovědi uvedl, že se v plném rozsahu připojuje k výpovědi žalobkyně a). Se synem byly problém od puberty, žalobce za ním zprvu stál, měli kvůli tomu problémy s žalobkyní, ale pak už to dál nešlo, dělal skutečně velké problémy. Žalobce žalovanému domluvil práci u něj v zaměstnání, ale žalovaný vůbec nenastoupil s tím, že chce chodit do školy. Pak byl i chvíli na úřadu práce, což nikomu neřekl a pak zase nastoupil do školy. Žalobci se teď dostali do finančních problémů kvůli splácení půjček, zejména hypotéky a nákladů spojených s domem. Předpokládali, že se na úhradě těchto nákladů bude podílet i syn a tchýně, ale to se bohužel nestalo. Co se týče úhrad výživného, tak toto řádně platili dle usnesení soudu, to bylo asi první dva nebo tři měsíce, pak se ale dostali do finančních problémů, takže od té doby hradili 1 000 Kč splátky a 1 000 Kč na výživné. Z fragmentu rozhodnutí [anonymizováno] a Střední odborné školy, [obec], příspěvkové organizace [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že tímto bylo na základě žádosti žalovaného tomuto vyhověno v opakování druhého ročníku oboru elektrotechnika. Z usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 5. 2021, jež nabylo právní moci dne 11.6.2021, vyplynulo, že tímto byl schválen smír totožných účastníků řízení, kdy se žalobci zavázali hradit žalovanému výživné každý ve výši 1 000 Kč měsíčně od 1.9.2020 a dlužné výživné za dobu do 31.5.2021 uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně každý. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplynulo, že žalovaný ve věci uvedl, že první střední školu nezvládal z důvodu její obtížnosti, v případě druhé školy jej rozptylovali spolužáci. I nyní v [obec] má se studiem problémy, vychází mu dvě nedostatečné, ale bude absolvovat reparát a nastoupí do třetího ročníku. Žije u babičky, která zajišťuje jeho potřeby. Na základě provedeného dokazování považuje soud za prokázaný tento skutkový stav: Ve věci výživného mezi účastníky řízení bylo vydáno shora specifikované rozhodnutí. Žalovaný žije od roku 2019 s matkou své matky, studuje již třetí střední školu, oproti avizovanému reparátu a nástupu do třetího ročníku, což bylo prezentováno v předchozím řízení o výživném, bude druhý ročník opakovat. Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný je stále studentem střední školy, z formálního hlediska by pro něj tedy bylo problematické být zároveň zaměstnán a zcela sám se živit. U zletilého potomka je však třeba vždy vážit, zda je další studium účelné ve smyslu přípravy na budoucí povolání. Zákon nestanoví žádný věkový či jiný limit, do kdy je možné studovat a zároveň čerpat výživné od předků, soud musí vždy posoudit konkrétní skutkové okolnosti dané věci. Je jistě pochopitelné, že výběr školy může být někdy učiněn nevhodně, ať již z důvodu náročnosti či následného zájmu o jiný obor a nelze paušálně spojit jedinou změnu či ukončení studia s ukončením vyživovací povinnosti. V případě žalovaného se ovšem jedná již o třetí střední školu, když dvě předchozí nedokončil a v případě stávající jsou jeho studijní povinnosti stále zanedbávány, resp. studijní výsledky špatné, oproti situaci předcházejícího rozhodnutí soudu nenastoupil do třetího ročníku, ale byl nucen opakovat ročník druhý. Žalovaný tak ve svých bezmála dvaceti letech studuje druhý ročník výučního oboru, aniž by předtím jakékoliv studium dokončil. Žalovaný zůstal v řízení pasivní, nepředložil tedy soudu svou verzi událostí a případnou obhajobu daného stavu. Z holých skutečností prezentovaných výše pak nelze dojít k jinému závěru, než že se o řádnou přípravu na budoucí povolání již nejedná a nelze žalobce dále nutit k vyživování žalovaného, jemuž s ohledem na plnoletost nic nebrání v nástupu do zaměstnání, byť bohužel jako nekvalifikovaný pracovník. S ohledem na věk žalovaného a související řadu neúspěšných pokusů po něm případně lze již spravedlivě požadovat, aby si, pokud si přeje dále studovat, zajišťoval obživu sám. Soud žalobě vyhověl i co se týče data počátku zrušení výživného, když k tomuto datu již bylo zřejmé, že žalovaný nebude pokračovat v řádném studiu a dojde k opakování ročníku. Pro úplnost soud uvádí, že toto rozhodnutí nijak nezbavuje žalobce již uložené povinnosti uhradit dlužné a řádné výživné za dobu předcházející 1.7.2021. Podle § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měli dle plného úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení žalobci, jelikož však výslovně žádné náklady řízení nepožadovali, rozhodl soud, jak je výše uvedeno.