8 C 320/2019-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 5 963 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi stranami dne 29.1.2018. Žalovaná neměla plnit své závazky z dané smlouvy, které byly splatné ke dni 28.2.2018. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že má splněnou insolvenci, tuto pohledávku v jejím rámci uhradila. Dále k výzvě soudu uvedla, že po žalobci nepožaduje náhradu nákladů řízení. 3. Z usnesení [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vyplynulo, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, tuto osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, těch k nimž se nepřihlíželo i těch věřitelů, kteří svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásili, ač tak učinit měli. Insolvenční řízení bylo zahájeno ke dni 4.10.2019. 4. Dle § 414 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 5. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce měl proti žalované pohledávku vymahatelnou ještě před zahájením insolvenčního řízení (řízení bylo zahájeno [datum], splatnost předmětné pohledávky dle žalobce nastala 28.2.2018). Žalobce tedy měl a mohl svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení a ať již tak učinil či nikoliv, žalovaná byla od jejího placení následně osvobozena. Osvobození od placení pohledávky pak sice neznamená zánik pohledávky, nicméně znamená její nevymahatelnost. Pohledávka je pak tedy tzv. naturální obligací, kdy právně existuje, ale nárok na její zaplacení nelze úspěšně vymoci žalobou, obdobně jako u pohledávky promlčené, kde byla námitka promlčení úspěšně vznesena. Na druhou stranu ale poté přijetí plnění věřitelem nemůže být díky právní existenci nevymahatelné pohledávky bezdůvodným obohacením a především z tohoto důvodu je mezi zánikem pohledávky a ztrátou její vymahatelnosti třeba rozlišovat. Tyto závěry pak vyjádřil i Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. S ohledem na výše uvedené tedy žalobě nebylo možno vyhovět a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Plně úspěšná žalovaná by měla s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žádné náklady řízení proti žalobci výslovně neuplatnila, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.