9 C 261/2021-17 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26.5.2021 domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 17.12.2009 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy hotově. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 17 260 Kč, formou 45 týdenních splátek po 390 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla 28.10.2010. Žalovaný zaplatil celkem částku 4 060 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.6.2015 došlo k převodu pohledávky na původní žalobkyni a na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24.8.2018 došlo k převodu pohledávky na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <b>Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:</b> Dne 17.12.2009 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 17 260 Kč, formou 45 týdenních splátek po 390 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 45 týdnů od data podpisu, tj. 28.10.2010. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.6.2015 došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Hodnota pohledávky ke dni postoupení pohledávky činila 13 200 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dne 17.12.2009 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 17 260 Kč, formou 45 týdenních splátek po 390 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 45 týdnů od data podpisu, tj. 28.10.2010. Své závazky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 4 060 Kč. K úhradě zbývá 10 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 200 Kč, které žalovaný i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, soud žalobě vyhověl nejen v části týkající se jistiny, ale i úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila v souladu s § 369 odst. 1 ObchZ ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů od počátku prodlení, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 731 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba, návrh za na změnu účastníka a odměnu za 1 úkon právní služby po 100 Kč – jednoduchá výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), 4 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.