9 C 3/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 8 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] („ předchůdce žalobce“), s ní uzavřela smlouvu o půjčce ze dne 14.11.2007, na jejímž základě jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku uhradit v hotovosti v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <b>Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:</b> Ze smlouvy o půjčce ze dne 14.11.2007 („ Smlouvy“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdce žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdce žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných týdenních splátkách. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdce žalobkyně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 29.7.2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. <b>Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřely Smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných týdenních splátkách Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty. Žalovaná nesplácela poskytnutou půjčku, jak bylo ve Smlouvě ujednáno, a proto žalované vznikl dluh ze Smlouvy ve výši 8 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínkou prostřednictvím svého zástupce, na kterou žalovaná nereagovala, dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně se po žalované domáhá nároku ze smlouvy uzavřené 14.11.2007, soud proto na řešenou věc aplikoval v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 497 ObchZ, ve znění účinném do 31. 8. 2012, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 ObchZ je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 369 odst. 1 ObchZ je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14.11.2007 platně uzavřena smlouva o půjčce, ale vzhledem k tomu, že si žalovaná řádně neplnila svoje povinnosti vyplývající jí ze Smlouvy vznikl jí ke dni podání žaloby dluh celkem ve výši 8 200 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 200 Kč. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 350 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.