16 C 330/2023-13 — Okresní soud v Chomutově

Manželka se návrhem podaným dne 14.9.2023 domáhala rozvodu manželství z důvodu, že manželé žijí odděleně a ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení soužití. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. Z návrhu, oddacího listu a výpovědí manželů soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] in der [anonymizováno]. U manželky jde o manželství prvé, u manžela o manželství druhé. Manželka je státní příslušnicí České republiky. Manžel je státním příslušníkem Německa Poslední společné bydliště měli manželé v Německu. Za trvání manželství se narodila dcera [jméno] ([datum narození]). O úpravě péče a výživy nezletilé dcery pro dobu po rozvodu manželství rozhodl Okresní soud v Chomutově dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kdy schválil dohodu rodičů. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Manželka je státní příslušnicí České republiky s místem pobytu v České republice. Manžel je občanem Německa s pobytem v České republice. Soud proto zkoumal pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, i kterým právním řádem se soud má v dané věci řídit. Podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti článek 3 odst. 1 písm. a) ve věcech týkajících se rozvodu manželství jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení. Na základě výše uvedeného článku je dána příslušnost soudů České republiky a soud se řídí právním řádem České republiky Místní příslušnost Okresního soudu v Chomutově je dána dle ust. § 383 zákona č. 292/2013 Sb. Z účastnických výpovědí manželů má soud za prokázané, že manželství mezi účastníky bylo spokojené, ale manželé se nedohodli na dalším společném životě, kdy se manžel nechtěl přestěhovat do České republiky. V březnu 2018 se manželka přestěhovala z Německa do České republiky a od té doby manželé společně nežijí. Ani jeden z nich nemá zájem na dalším trvání manželství. Podle ustanovení § 755 odstavec 1 NOZ může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny (§ 756 NOZ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je natolik rozvráceno, že neplní své funkce a s ohledem na dlouhodobost tohoto stavu nelze předpokládat, že by došlo k pozitivní změně. Příčinu rozvratu spatřuje soud v tom, že se manželé nedohodli na místě společného bydlení. Od března 2018 společně nežijí, ani jeden z nich nemá zájem na dalším trvání manželství. Z těchto skutečností je zřejmé, že manželství účastníků je ryze formálním svazkem a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Vzhledem k tomu, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 23 věta prvá zák.č. 292/2013Sb., kdy ve statusových věcech manželských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.