34 C 150/2023-29 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 18. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že vlastníkem motorového vozidla [anonymizováno], model [příjmení] [příjmení], rok výroby 2005, [registrační značka], tmavě modré barvy, (dále jen„ vozidlo“) je žalovaný. Svou žalobu zdůvodnil tím, že vozidlo prodal dne 11. 3. 2018 žalovanému. V květnu 2023 se však dozvěděl, že je stále jeho vlastníkem. Žalobce se pokoušel se žalovaným opakovaně spojit, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 26. 9. 2023, jehož se bez omluvy nezúčastnil žádný z účastníků, dne 29. 9. 2023 pak vyhlásil ve věci rozsudek. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Z kupní smlouvy k motorovému vozidlu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na č.l. 5 soud zjistil, že žalobce prodal dne 11. 3. 2018 vozidlo žalovanému za cenu 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal provést změnu registrace vozidla do 10 dnů od uzavření této smlouvy. 6. Z kopie dopisu žalobce žalovanému ze dne 10. 5. 2023 na č.l. 6 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného, aby do 10 dnů od doručení tohoto dopisu danou situaci řešil. 7. Z kopie podacího lístku na č.l. 7 soud zjistil, že žalobce zaslal výzvu na č.l. 6 žalovanému dne 11. 5. 2023. 8. Z kopie dopisu o zániku pojištění ze dne 3. 4. 2018 na č.l. 8 soud zjistil, že [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] informovala žalobce, že jím uzavřená pojistná smlouva zanikla dne 14. 3. 2018 oznámením změny vlastníka. 9. Z kopie potvrzení o ukončení případu ze dne 30. 5. 2019 na č.l. 9 soud zjistil, že [obec] kancelář pojistitelů informovala žalobce, že již po něm příspěvek do garančního fondu ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. nepožaduje. 10. Z kopie výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] na č.l. 10-11 soud zjistil, že [obec] [anonymizována dvě slova] vyzvala žalobce svým dopisem ze dne 18. 4. 2019, aby uhradil příspěvek do garančního fondu ve výši 5 635 Kč a náklady uplatnění 300 Kč z důvodu, že vozidlo nemělo v období od 21. 9. 2018 do 28. 2. 2019 uzavřeno povinné ručení. 11. Z protokolu o soupisu věcí vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, [exekutorský úřad], ze dne 3. 5. 2023, č.j. [číslo jednací] na č.l. 4 a na č.l. 20 soud zjistil, že tento sepsal vozidlo za účelem uspokojení dluhu žalovaného. 12. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 13. Žalobce prodal žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 11. 3. 2018 vozidlo. Žalovaný se zavázal provést vůči vozidlu změnu registrace. Žalobce se následně z výzvy [obec] kanceláře pojistitelů ze dne 18. 4. 2019 a z protokolu o soupisu věcí vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, [exekutorský úřad], č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 5. 2023 dozvěděl, že žalovaný nesplnil svou povinnost provést přepis vozidla v registru vozidel a jako jeho vlastník je stále evidován žalobce. Žalobce tak zaslal dne 11. 5. 2023 žalovanému dopis s výzvou ke zjednání nápravy. 14. Dle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 15. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 16. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce sice v řízení prokázal, že mezi ním a žalovaným byla ve vztahu k vozidlu dne 11. 3. 2018 uzavřena kupní smlouva, jejímž uzavřením došlo k převodu vlastnického práva vozidla ze žalobce na žalovaného. Žalobce se však nedomáhal určení, že není vlastníkem vozidla od 11. 3. 2018, ale svůj žalobní formuloval obráceně, tedy že vlastníkem vozidla je žalovaný. Z důvodu, že dle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, tj. stav ke dni 29. 9. 2023, se tímto žalobce domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem vozidla ke dni 29. 9. 2023. Tato skutečnost však z předložených důkazů nijak nevyplývá. Z pohledu soudu totiž nelze vyloučit, že žalovaný v mezidobí od 11. 3. 2018 do 29. 9. 2023 vozidlo prodal, resp. toto změnilo majitele několikrát. Pokud by soud žalobě v jí navrhovaném znění vyhověl, de facto by tak mohl odejmout vlastnictví vozidla nějaké třetí osobě, která by ani nebyla účastna nadepsaného řízení. Nelze ani dokonce ani vyloučit, že vozidlo již neexistuje, což by znamenalo, že předmět řízení odpadnul. 17. Ústního jednání nařízeno na den 26. 9. 2023 se nezúčastnil ani žalovaný, který by mohl uvést, jestli vozidlo nadále vlastní, ani žalobce, kterého tak soud nemohl poučit o potřebě označit důkazy k prokázání svých tvrzení o současném vlastnictví vozidla a jeho existenci (č.l. 26pv). Žalobce se tak svou neomluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravil o možnost navrhnout dodatečné důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. navrhnout změnu žaloby tak, aby jí mohlo být vyhověno. 18. Za dané situace tak v řízení nebyla prokázána pasivní legitimace žalovaného, pročež žaloba musela být výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuta. 19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce nebyl v řízení úspěšný ani z části, žalovaný byl naopak úspěšný zcela. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.