45 C 259/2022-16 — Okresní soud v Chomutově

1. Manželka se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud její manželství rozvedl. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Dne [datum] se z manželství narodila dcera [jméno]. Manželka považuje manželství za dlouhodobě rozvrácené, manželé žijí odděleně. Manželství bylo uzavřeno po krátké známosti, neshody mezi manželi se začaly objevovat po narození dcery. Manželé si spolu přestali rozumět, došlo mezi nimi k vzájemnému citovému odcizení. Manželství nemá přínos pro ně samé ani pro jejich společnou dceru. Mezi manželi chybí citová vazba, manželské soužití již nelze obnovit. 2. Manžel se k návrhu připojil, s rozvodem souhlasil a plně se ztotožnil s příčinou rozvratu uváděnou manželkou v návrhu na rozvod. 3. Z návrhu, oddacího listu a společného prohlášení účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U manželky jde o manželství prvé, u manžela o manželství druhé. Manželka je státní občankou České republiky, manžel je státním občanem Ukrajiny a oba manželé mají v České republice bydliště. Poslední společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Chomutově. V manželství se dne [datum] narodila dcera [anonymizováno] O úpravě péče a výživy nezletilé [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rozhodl Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že schválil dohodu rodičů. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 4. Dříve, než soud přikročil k rozhodování o věci samé, zabýval se tím, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českého soudu a zjišťováním rozhodného práva, když vycházel ze skutečností, že manželka je státní občankou České republiky, manžel je státním občanem Ukrajiny a oba manželé mají v České republice bydliště. Dle článku 30 odst. 2 Smlouvy České republiky s Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publ. pod č. 123/2002 Sb.m.s. (ve znění Protokolu, kterým se smlouva mění, publ. vyhl. č. 77/2008 Sb. m. s.) v případě, že jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Dle článku 30 odst. 4 shora uvedené smlouvy pak při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Z uvedeného vyplývá, že v projednávaném případě je dána pravomoc českého soudu, a že rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky. 5. Ze společného prohlášení manželů bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno po krátké známosti dne [datum]. Dne [datum] se z manželství narodila dcera [jméno]. Manželství bylo zpočátku šťastné a harmonické. Po narození dcery mezi manželi začalo docházet k neshodám, přestali si rozumět, začaly se projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti, rozdílné názory na vedení společné domácnosti, na výchovu dcery a na společnou budoucnost. Tyto rozdíly se stále prohlubovaly, až došlo k jejich vzájemnému citovému odcizení. Manželství se stalo jen formálním svazkem, ani jeden z manželů nemá zájem na jeho obnovení, oba se chtějí rozvést. Za hlavní příčiny rozvratu manželství tak oba považují vzájemné citové odcizení, rozdílnost názoru na vedení domácnosti a výchovu dcery. Jejich dcera zvládá rozpad vztahu rodičů dobře, na novou situaci si již zvykla, je s oběma rodiči v kontaktu. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. 8. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky vyžadované zákonem pro rozvod manželství jsou v daném případě splněny. Příčinu rozvratu manželství lze spatřovat ve vzájemném citovém odcizení a rozdílných názorech na společné soužití. Vzhledem k tomu, že účastníci spolu od roku 2019 nežijí a nehospodaří, nelze dle názoru soudu ani v budoucnu předpokládat, že by manželství účastníků mohlo opět plnit své společenské funkce a soud jejich manželství považuje za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené. Rozvod manželství není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilé dcery. Protože je manželství účastníků v současnosti pouhým formálním svazkem, soud žalobě na rozvod manželství vyhověl v souladu s ustanovením § 755 odst. 1 občanského zákoníku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci řízení o rozvod manželství nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.