8 C 337/2022-18 — Okresní soud v Chomutově

Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství. V odůvodnění návrhu uvedla, že mezi manžely byly neshody ohledně hospodaření a nedostatku financí, což vedlo k hádkám, manželce také vadily časté návštěvy kamarádů manžela či skutečnost, že až příliš volného času trávil s nimi a v hospodě. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil, u manželky se jednalo o prvé manželství, u manžela o manželství druhé. Soud zjistil skutkový stav takto: Manželství bylo uzavřeno, jak je ve výroku I. shora uvedeno, účastníci řízení spolu nežijí jako manželé od září 2022, po stejnou dobu již ani nesdílejí společnou domácnost. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to [jméno] [celé jméno manžela] dne [datum] a [jméno] [celé jméno manžela] dne [datum]. Práva a povinnosti související s jejich výchovou a výživou byly již upraveny rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci [datum]. Tímto byly naplněny podmínky § 755 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství stanovené v § 755 odst. 1 občanského zákoníku jsou v daném případě splněny, návrhu tedy vyhověl a manželství účastníků rozvedl, když zároveň shledal, že zde není žádná překážka rozvodu manželství, jíž předpokládá ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku. Z tvrzení manželů při ústním jednání soudu dne [datum] zcela jednoznačně vyplynulo, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, a že není předpoklad obnovení soužití. Manžel sice s rozvodem manželství nesouhlasil, nicméně sám v rámci své výpovědi připustil, že manželé v podstatě neměli žádné společné zájmy či aktivity, rovněž připustil, že byť se o nějaký kontakt pokoušel, tak manželka jakékoliv nabídky k čemukoliv kromě styku s dětmi odmítá od doby ukončení společné domácnosti. Byť se manželé neshodli v konkrétních parametrech toho, jak měl či neměl manžel trávit volný čas, tak již z této neshody je zřejmé, že se jednalo o okolnost mezi manžely problematickou, společný volný čas zjevně netrávili. I v rámci jednání soudu mezi manžely probíhaly nesouhlasné diskuze ohledně vzájemného hospodaření, je tedy zřejmé, že i tato okolnost byla a je mezi manžely předmětem sváru a neshod. Manželka i přes snahy manžela v poslední době, tak přes snahu soudu při soudním jednání, na svém návrhu bez zaváhání setrvala, obnovení společného soužití kategoricky vylučovala stejně jako připuštění možnosti o toto alespoň usilovat. Na základě shora uvedeného tedy soud jako hlavní příčinu rozvratu manželství určil skutečnost, že mezi manžely došlo k hluboké krizi, jejímž důvodem byla neshoda v podstatných otázkách manželského soužití, zejména co se týče společného hospodaření, trávení volného času i nároků na vzájemný vztah jako takový. Tato krize následně vedla k ukončení společného soužití zhruba před sedmi měsíci, manželé od té doby již ani nesdílejí společnou domácnost a nedošlo mezi nimi k žádnému kontaktu či aktivitě nad rámec styku s dětmi. Za tohoto stavu je manželství pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel, proto jej soud rozvedl, když neshledal žádnou aktuální naději na jeho zachování. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.