23 C 100/2018-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5.4.2018 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 214 291 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o cenu díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 3.4.2017. Žalobce provedl a předal smluvené dílo (zemní a výkopové práce rodinného domu [obec] [obec]) a vystavil žalovanému fakturu [číslo] se splatností dne 14.7.2017. Žalovaný řádně zhotovené dílo převzal, sjednanou cenu díla však neuhradil, a to ani přes upomínku žalobkyně. 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal s odůvodněním, že byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č.j. [spisová značka] řádně oddlužen. 3. Z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen,, insolvenční soud“) pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a jako způsob řešení tohoto úpadku bylo povoleno oddlužení. Usnesením ze dne 29. 3. 2019, č. j. 70 [spisová značka] -B-11 bylo schváleno oddlužení žalovaného zpeněžením majetkové podstaty. Žalobkyně se s pohledávkou o zaplacení 214 291 Kč s příslušenstvím vůči žalovanému přihlásila do insolvenčního řízení, její pohledávka však nebyla zařazena na přezkum ani uspokojena. Usnesením ze dne 4. 5. 2023, [číslo jednací] [spisová značka] -B-93 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení. Usnesením ze dne 13.6.2023 č.j. [spisová značka] -B-93, právní moc dne 12.7.2023 bylo rozhodnuto o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 4. Podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 5. Osvobození žalovaného od placení pohledávek znamená, že nelze proti žalovanému vymáhat žádnou pohledávku vzniklou před povolením oddlužení, a to ani příslušenství k této pohledávce náležející (např. úroky), bez ohledu na to, kdy toto příslušenství přirostlo. Tyto pohledávky (dluhy) však nicméně nezanikají, stávají se tzv. naturální obligací, kterou po žalovaném nelze (proti jeho aktivní vůli) vymoci, žalovaný je však může plnit dobrovolně (z vlastní vůle). 6. Protože žalovaný namítl, že byl v insolvenčním řízení osvobozen od placení předmětné pohledávky, žalobkyně předmětnou pohledávku ani její příslušenství nemůže úspěšně vymáhat, v soudním řízení již nelze takovou pohledávku žalobkyni přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24. 11. 2010), proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo žalobkyně existuje či nikoliv. 7. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť se ve věci plně úspěšný žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal.