16 EVC 2/2024-118 — Okresní soud v Chomutově

1.Žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 3.292,63 Eur se zákonnými úroky od 23.3.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřela o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytování právních služeb a žalovaný udělil žalobkyni dne , datum, plnou moc pro právní zastupování. Žalovaný dne , datum, smlouvu o poskytování právních služeb vypověděl a současně vypověděl plnou moc ze dne , datum, . Žalobkyně dne , datum, vystavila žalovanému fakturu č. , hodnota, na částku 3.292,63 Eur, splatnou dne , datum, , kde vyúčtovala žalovanému odměnu advokáta za poskytnuté právní služby v souladu s čl. III odst. 2 smlouvy o poskytování právních služeb. Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu. Žalovaný reagoval dopisem ze dne , datum, (doručeným , datum, ), kde nárok žalobkyně na odměnu za poskytnuté právní služby popírá.2. Ve věci byl vydán evropský platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor.3. Žalobkyně návrh na vydání evropského platebního rozkazu doplnila tak, že smlouva o poskytování právních služeb byla uzavřena v souladu s ust. § 1 odst. 2 zák. č 586/2003 z.z. (dále jen zákon o advokacii) a není pravda, že žalobkyně jednala v neprospěch žalovaného. Advokátní kancelář nemá pravomoc rozhodovat o tom, komu z dědiců patří dědický podíl. Dodatečné jednání o dědictví není sporným řízením (jeho součástí mohou být jen osoby, které mají zákonný nárok být účastníky jednání), kdy z tohoto vyplývá, že jeden zástupce může ve stejné věci současně zastupovat více dědiců. Fakt, že žalobkyně zastupovala další tři klienty – dědice, nemůže být vyložen jako jednání v neprospěch žalovaného. Stejně tak žalobkyně nemá právo rozhodovat o otázce, zda klient má nebo nemá dědické právo, to může pouze soud, kdy u , soud, je vedeno řízení o určení právní skutečnosti (sp.zn. , spisová značka, ). Názor žalovaného, že některý z dědiců nemá dědické právo, neznamená, že žalobkyně jednala v neprospěch žalovaného. Žalobkyně ještě před převzetím právního zatupovaní žalovaného informovala o existenci nemovitostí, které nebyly předmětem dědického řízení a o možnosti jejich dodatečného doprojednání. Žalovaný projevil zájem o právní služby a strany se dohodly na osobním setkání v , obec, dne , datum, , jejímž předmětem byl podpis plné moci a smlouvy o zastupování, současně žalobkyně žalovaného seznámila se skutečnostmi souvisejícími s dodatečným dědickým řízením, které byly žalobkyni v té době známé. Současně se žalobkyně seznámila s problematikou v souladu s poskytnutou součinností žalovaného. Žalobkyně žalovaného při převzetí a přípravy zastoupení řádně obeznámila s obsahem udělené plné moci, s předmětem a podmínkami smlouvy o poskytování právních služeb. Žalovaný byl informován o sídle žalobkyně (v , obec, ) už při telefonátu, kde se strany dohodly na osobním setkání v , obec, . Nahlédnutí do dědického spisu bylo provedeno o 40 dnů později (dne , datum, ) a s přihlédnutím k časovému rozdílu jde o samostatný úkon právní služby, který je v tomto případě neslučitelný s úkonem převzetí a příprava věci. Žalobkyně dne , datum, kontaktovala notáře se sídlem v , obec, a žádala jej o zaslání fotokopií listin, které přibyly do spisu , hodnota, od posledního jednání , datum, . Notář však stanovil termín k nahlédnutí do spisu. Další žádosti o vyhledání a zaslání dědického rozhodnutí nebyly z vlastní iniciativy žalobkyně, šlo o úkony právní služby ve prospěch žalovaného na zabezpečení efektivity a hospodárnosti jednání o dědictví. Pokud by žalobkyně věděla, že žádané listinné podklady měl žalovaný, nežádala by o ně příslušné soudy, žalovaný tak porušil svou povinnost ve smlouvě (poskytovat včasné, pravdivé a úplné informace a současně předkládat listinné podklady k řádnému poskytování právních služeb). V elektronickém podání ze dne , datum, zaslala žalobkyně notářskému úřadu dokumenty (usnesení o dědictví), které jsou klíčovými doklady pro identifikaci dědické linie v řízení o dědictví. Následně po poučení soudu žalobkyně uvedla, že není žádná pochybnost, že při setkání dne , datum, byl žalovaný řádně poučen o odměně za poskytování právních služeb a že žalovaný dobrovolně a bez nátlaku podepsal plnou moc a smlouvu o poskytování právních služeb. To, že ze setkání nebyl vyhotoven záznam, nezakládá neplatnost právního zastupování. Podstata právního zastupování je uvedena ve smlouvě, pokud došlo k podpisu komplexní plné moci na vyřešení konkrétní právní věci, presumuje se i souhlas s úkony, které jsou nezbytné (což je vyžádání si listin pro potřeby dědického řízení). Žalovaný objektivně nevěděl o existenci dědictví. Vyvolání dodatečného dědického řízení je výslovnou zásluhou práce žalobkyně a žalovaný tak nabyl možnost získání majetkového prospěchu, který zdaleka převyšuje odměnu požadovanou žalobkyní. Nepřiznání odměny žalobkyni alespoň v částečné výši by v kontextu celé věci jednoznačně odporovalo dobrým mravům.4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok neuznal. Právní služby by měly být vykonávány v rámci určitého standardu a v případě, že právní zástupce zastupuje klienty, kteří jsou v postavení protistran (jejich zájmy jsou rozdílné), jde o pochybení a neměla by za takové zastupování být přiznána náhrada. Žalovaný potvrdil, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, kdy předmětem právní pomoci bylo zastupování žalovaného v pozůstalostním (dědickém) řízení po , jméno FO, . Před uzavřením této smlouvy žalobkyně oslovila žalovaného s tím, že ve věci zastupuje i ostatní dědice (což byla nepravdivá informace). Žalovaný potvrdil, že smlouva byla z jeho strany vypovězena, z důvodu ztráty důvěry v postup žalobkyně, kdy žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně jedná jeho jménem v jeho neprospěch. Žalobkyně v rámci dědického řízení jako zástupce žalovaného uznala nárok dalších 2 osob na dědictví po , jméno FO, , které tento nárok neměly a v důsledku toho mohlo dojít k ponížení dědického podílu žalovaného. Z tohoto důvodu žalovaný ztratil důvěru v žalobkyni jako svého advokáta a smlouvu ukončil. Žalobkyně uplatňuje po žalovaném úhradu za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí, žádost o zaslání usnesení o dědictví 2x, nahlédnutí 1x a podání notářskému úřadu) s tím, že vychází ze 4/6 všeobecné hodnoty dědictví, dle počtu zastupovaných dědiců. Uvedené služby jsou buď duplicitní nebo se nejedná o právní úkon, za nějž by náležela odměna. Udělení plné moci neznamená neomezený mandát, kdy bez konzultace byly konány úkony, které byly nadbytečné (nebyly potřeba). Nahlédnutí do spisu představuje součást převzetí věci. Žádost o zaslání usnesení o dědictví, představuje vlastní iniciativu žalobkyně, když usnesení měl žalovaný k dispozici a mohl je žalobkyni poskytnout a k takovému úkonu nedal pokyn, neměl o něm ani povědomí. Žalobkyně nedoložila, jaký úkon představovalo podání notářskému úřadu a žalovaný má za to, že nepředstavuje úkon právní služby. Také věcné náklady nejsou žalobkyní doloženy a není zřejmé, zda byly reálně vynaloženy v rámci poskytování konkrétní právní služby. Žalobkyně dne , datum, jela do , obec, jen proto, aby s žalovaným podepsala smlouvu o právní pomoci (pokud došlo ke konzultaci s klientem, měl by být o tom veden určitý záznam). Jednání žalobkyně od počátku nebylo realizováno řádně (s odbornou starostlivostí) a to z toho důvodu, že od počátku žalobkyně v témže řízení zastupovala také pana , jméno FO, (již od , datum, ) a jeho sestru , jméno FO, (od , datum, ), jejichž zájmy jsou v rozporu se zájmy žalovaného. Žalobkyně v témže dědickém řízení v jeden okamžik zastupuje žalovaného a dvě osoby, které o sobě tvrdí, že jsou dědici (ačkoliv nejsou) a jejich jménem uplatňuje právo směřující k umenšení dědického práva žalovaného. O tom svědčí to, že žalobkyně pak podala proti žalovanému žalobu u , soud, . Žalobkyně tedy ve věci, v níž získávala informace a dokumenty od žalovaného, tohoto následně v téže věci žaluje.5. Ve smyslu čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 (dále jen Nařízení) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovaný u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má bydliště v územním obvodu Okresního soudu v Chomutově. V projednávané věci je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů a místně příslušný je Okresní soud v Chomutově. Právo rozhodné se určuje podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Úmluva). Dle článku 3 odst. 1 Úmluvy se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Rozhodným právem je tak právo slovenské (zákon č. 5865/2003 Z.z.).Soud má za prokázané tyto skutečnosti6. Z plné moci ze dne 25.5.2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , jméno FO, a žalobkyní, kdy , jméno FO, jako klient udělil žalobkyni plnou moc pro všechny právní úkony týkající se přípravy podkladů pro majetkoprávní uspořádání nemovitostí včetně zastupování klienta jako dědice v dědických řízeních