24 C 273/2025-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 1. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok s tím, že úroky z úvěru měly být splaceny ve splátkách po 7 500 Kč měsíčně. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Pohledávku ve výši 22 500 Kč představující první tři splátky úvěru pak uvedená společnost postoupila žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že její návrh byl učiněn společností , právnická osoba, . (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 1. 8. 2023 s tím, že částka 50 000 Kč bude vyplacena žalovanému na účet č. , č. účtu, , a naproti tomu žalovaný tuto částku vrátí a zaplatí úrok ve výši 15 % měsíčně ve 12 splátkách s tím, že prvních 11 splátek po 7 500 Kč bude pouze úrok a poslední 12. bude ve výši 57 500 Kč (tj. dohromady 140 000 Kč). Z přílohy č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný měl pracovat u zaměstnavatele , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., vyživuje dvě děti, je svobodný, průměrný měsíční příjem má 35 461 Kč, měsíční náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky pak 0 Kč a sázky 9 267 Kč. Z listiny nazvané předsmluvní informace se podává, že obsahuje parametry poskytovaného úvěru.4. Z detailu pohybu soud zjistil, že dne 1. 8. 2023 z účtu , č. účtu, byla připsána na účet č. , č. účtu, částka 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .5. Z detailu pohybu soud zjistil, že dne 1. 8. 2023 z účtu , č. účtu, byla poukázána na účet č. , č. účtu, částka 50 000 Kč se zprávou pro příjemce: „, Anonymizováno, “.6. Z dopisu ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že je adresován žalovanému a společnost jej zde vyzývá k úhradě dlužné splátky ve výši 7 500 Kč. Totéž obsahuje e-mail z téhož dne a stejně tak e-mail z 20. 8. 2023.7. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 9. 2024, č.j. , spisová značka, , soud zjistil, že soud vyhověl žalobě žalobkyně , právnická osoba, . o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím jako dlužné jistiny ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Smlouvu shledal platnou, když společnost vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze tří výpisů z účtu, což sice považuje za hraniční, ale ještě správné. Ohledně předložených výpisů pak soud konstatoval, že jednotlivé měsíce žalovaný končil se zůstatkem 97,41 Kč, 105,99 Kč a 187,59 Kč. Jak dospěl k závěru, že žalovaný s tímto zůstatkem bude mít měsíčně na splátku ve výši 7 500 Kč a kde naspoří na poslední splátku ve výši 57 500 Kč, již soud nevyložil.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, předávacího protokolu a předložené tabulky soud zjistil, že se společnost dohodla dne 1. 3. 2024 se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek, které s ohledem na chybu v tabulce nebylo lze blíže identifikovat.9. Z dopisu ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že jím společnost spolu se žalobkyní žalovanému oznamovaly, že pohledávku za ním ze smlouvy č. , hodnota, v nominální hodnotě 45 000 Kč z titulu neuhrazených splátek společnost postoupila žalobkyni.10. Z dopisu ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení 51 400 Kč do 14. 3. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 1. 8. 2023 byla mezi společností a žalovaným uzavřena smlouva, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 90 000 Kč, to vše v 11 splátkách po 7 500 Kč (pouze úrok) a v poslední 12. splátce ve výši 57 500 Kč (jistina 50 000 Kč a úrok ve výši 7 500 Kč). Žalovaný však nezaplatil ničeho, tudíž společnost přistoupila k zesplatnění a v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, se domáhala zaplacení jistiny spolu s poplatky a úroky z prodlení. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 6. 9. 2024, č.j. , spisová značka, , žalobě v celém rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru o platnosti smlouvy, když společnost vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze tří výpisů z účtu, což sice považuje za hraniční, ale ještě správné. Ohledně předložených výpisů pak soud konstatoval, že jednotlivé měsíce žalovaný končil se zůstatkem 97,41 Kč, 105,99 Kč a 187,59 Kč. Jak dospěl k závěru, že žalovaný s tímto zůstatkem bude mít měsíčně na splátku ve výši 7 500 Kč a kde naspoří na poslední splátku ve výši 57 500 Kč, již soud nevyložil. Nárok na zaplacení obchodních úroků pak společnost postoupila žalobkyni.12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Z citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblast