45 EVC 1/2024-196 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 14.12.2023 Smlouvu o poskytování právních služeb a téhož dne jí žalovaný rovněž udělil plnou moc k právnímu zastupování. Smlouvu o poskytovaní právních služeb ze dne , datum, a Plnou moc (zplnomocnění) ze dne , datum, žalovaný dne , datum, vypověděl. Žalobkyně proto žalovanému dne 8.3.2024 vystavila fakturu č. , hodnota, na částku ve výši 3 292,63 EUR se splatností dne 22.3.2024, kterou žalovanému vyúčtovala odměnu advokáta za poskytnuté právní služby, a to v souladu s čl. III odst. 2 Smlouvy o poskytování právních služeb. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3.4.2024 předžalobní výzvu s výzvou k úhradě faktury č. , hodnota, nejpozději do 15.4.2024. Žalovaný na předžalobní výzvu reagoval dopisem ze dne 17.6.2024, který byl žalobkyni doručen dne 21.6.2024, v němž popřel právní nárok žalobkyně na odměnu advokáta za poskytnuté právní služby.2. Ve věci byl vydán dne 2.8.2024 Evropský platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor.3. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil, považoval ho za nedůvodný. Potvrdil, že mezi ním a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb a že tato smlouva byla z jeho strany vypovězena. Uvedl, že jej žalobkyně před uzavřením smlouvy sama oslovila s tím, že ve věci zastupuje ostatní dědice, což se později ukázalo jako nepravdivá informace. Předmětem právní pomoci bylo zastupování v dědickém řízení po , jméno FO, , narozené , datum, . O dodatečném projednání dědictví se žalovaný dozvěděl již dříve od své sestřenice , jméno FO, , kterou žalobkyně nezastupovala. Důvodem výpovědi smlouvy ze strany žalovaného byla ztráta důvěry v postup žalobkyně, neboť žalobkyně jednala jeho jménem v jeho neprospěch, když v rámci dědického řízení žalobkyně jako zástupkyně žalovaného uznala nárok dalších dvou osob na dědictví, které tento nárok neměly, přičemž v důsledku tohoto jednání může dojít k ponížení dědického podílu žalovaného na pozůstalosti a také dochází k prodlužování samotného řízení. Žalovaný rovněž nesouhlasil se způsobem výpočtu odměny za poskytnuté právní služby ani s jednotlivými účtovanými úkony. Smluvně ujednaná odměna byla koncipována na zcela odlišném principu. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala odměnu za pět úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí, dvakrát žádost o zaslání usnesení o dědictví, jednou nahlédnutí do spisu a učinění podání notářskému úřadu s tím, že tyto účtovala dle tarifu, kdy vycházela z 4/6 všeobecné hodnoty pozůstalosti dle počtu žalobkyní zastupovaných dědiců. Účtovaná odměna neodpovídá způsobem výpočtu ani účtovanými úkony smlouvě. Navíc některé podklady mohl žalovaný žalobkyni poskytnout zdarma, neboť je měl k dispozici. Znal stav dědického řízení strýce , jméno FO, a jeho ženy a také dědického řízení své matky, potřebná rozhodnutí proto mohl doložit sám, bez zbytečných výdajů. Při samotném podpisu smlouvy o zastupování dne 14.12.2023 neproběhla žádná právní porada, došlo pouze k podpisu smlouvy, což bylo možné vyřídit distančně. Žalovaný osobní setkání v Praze nežádal, bylo uskutečněno z iniciativy žalobkyně. Přitom položka za tuto cestu a náhrada za ztrátu času v souvislosti s ní přesahuje přibližně , částka, . Samotný podpis smlouvy nadto nelze považovat za poskytnutí právní služby. Žalobkyní účtované úkony nebyly žalovaným požadovány, před realizací úkonů žalobkyně žalovaného nekontaktovala a nevyžádala si jeho stanovisko k zamýšlenému postupu ani jeho souhlas. Zmocněnec by měl konat se souhlasem nebo alespoň s vědomím zmocnitele, což vyplývá z koncepce smluvního zastoupení. Pokud žalobkyně jednala bez předchozího souhlasu žalovaného nebo alespoň podání informace o zamýšleném úkonu, jde takové jednání na její vrub. Žalobkyně nemusela dne 29.1.2024 nahlížet do spisu, žalovaný to po ní nepožadoval a dle zjištění bratrance , jméno FO, měla všechny dokumenty již k dispozici, když jí byly dodány notářem , tituly před jménem, , jméno FO, elektronicky. Žalovaný nepovažuje pouhé nahlédnutí do spisu za samostatný úkon, ale za součást úkonu převzetí a přípravy věci, které zahrnuje také seznámení se s věcí a nahlédnutí do spisu je jeho součástí. Rovněž elektronické podání notářskému úřadu, kterým došlo pouze k zaslání dokumentů nepředstavuje úkon právní služby, ani k tomuto úkonu nedal žalovaný žalobkyni pokyn ani s ním nebyl seznámen. K tomu, aby žalobkyni vznikl nárok na náhradu ztráty času, je třeba aby k němu došlo v rámci realizace právní služby. Žalovaný má dále za to, že mu právní pomoc nebyla poskytnuta s náležitou péčí a řádně, když žalobkyně od počátku zastupování žalovaného v témže řízení zastupovala také pana , jméno FO, (od 25.5.2023) a jeho sestru , jméno FO, (od 23.11.2023), jejichž zájmy jsou v přímém rozporu se zájmy žalovaného. Později žalobkyně podala proti žalovanému jménem těchto osob žalobu k , Anonymizováno, , a to ve věci, v níž jednala, konala a získávala informace a dokumenty od žalovaného, v té samé věci žalovaného následně žalovala. Žalobkyně tedy současně v jediné věci zastupovala obě strany, a pak na svého v té době již bývalého klienta podala žalobu, čímž porušila základní povinnosti advokáta.4. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že bez žalobkyně by žalovaný o nemovitostech, které jsou předmětem dodatečného projednání dědictví nevěděl. Žalobkyně sama vyhledala potencionální dědice, informovala je o možnosti dodatečně zdědit majetek. Žalovaný projevil o zastupování zájem a obě strany se vzájemně dohodly na osobním setkání v , Anonymizováno, dne , datum, . Žalovaný měl informace o sídle žalobkyně, která je uvedena v záhlaví zplnomocnění a smlouvy. Předmětem schůzky bylo podepsání zmocnění a smlouvy a seznámení žalovaného se skutečnostmi souvisejícími s dodatečným projednáním pozůstalosti. Tvrzení žalovaného, že se o dědictví dozvěděl dříve než od žalobkyně, považuje za cílené za účelem snížení zásluh žalobkyně a snížení odměny za zastupování. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na podílové odměně, přičemž se žalobkyně zavázala hradit veškeré hotové výdaje v souvislosti se zastupováním, žalobkyně neměla motiv fiktivně vytvářet nepotřebné úkony, neboť tyto by byly na její vlastní náklad. Obsah úkonu právní služby příprava a převzetí právního zastoupení včetně porady s klientem je doložen Smlouvou o poskytování právních služeb ze dne 14.12.2023 a Zplnomocněním ze dne 14.12.2023, kdy byl žalovaný seznámen s obsahem zmocnění ve formě poskytování komplexních služeb v předmětné dědické věci a se skutečnostmi souvisejícími s dodatečným projednáním pozůstalosti. Jedná se o úkon dle § 13a odst. 1 písm. a) vyhlášky. Nahlédnutí do spisu učiněné dne 29.1.2024 nebylo součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení, neboť nahlédnutí do spisu bylo učiněno o 40 dní později, přičemž šlo o nahlédnutí do dědického spisu, z kterého byly pořízeny fotokopie, nahlédnutí do spisu je úkonem právní služby dle § 13a odst. 1 písm. e) vyhlášky. S přihlédnutím na časový rozestup jde o samostatný úkon. V případě žádosti o vyhledání a zaslání dědických rozhodnutí ze dne 4.1.2024, se nejednalo o svévolnou iniciativu žalobkyně. Žalobkyně vykonávala úkony ve prospěch žalovaného na zabezpečení efektivity a hospodárnosti dědického řízení. Pokud žalovaný žalobkyni neposkytl listinné podklady, které měl k dispozici, došlo z jeho strany k porušení článku IV odst. 1 smlouvy. Kdyby žalobkyně věděla, že je má, nežádala by o ně. V dědických řízeních je nejen potřebné podat návrh, ale je rovněž potřebné prokázat dědický nárok, doložit dědickou linii. Dědická rozhodnutí byla vyžádána z důvodu prokázání nároku žalovaného na dědictví. Elektronické podání zaslané notáři ze dne 6.2.2024 je úkonem ve věci samé dle § 13a odst. 1 písm. c), kdy žalobkyně zaslala notáři usnesení o dědictví, která jsou klíčová pro identifikaci dědické linie v předmětném řízení, a dále plné moci udělené žalovaným a panem , jméno FO, . Všechny úkony byly opodstatněné, potřebné, směřovaly k urychlení jednání ve věci. Rovněž nárok na náhradu cestovného a promeškaného času byl uplatněn v souladu s §15 a 17 příslušné vyhlášky, kdy při výpočtu postupoval dle zákona o cestovních náhradách. Vzhledem k tomu, že se jednalo o společné zastupování, bylo toto zohledněno také při vyúčtování jednotlivých úkonů, kdy tyto byly požadovány pouze ve výši 50 % vypočtené částky dle § 13 odst. 2 vyhlášky o odměně. Žalobkyně dále uvedla, že u některých úkonů dokládala pouze plnou moc jednoho ze zastoupených, i když byl úkon učiněn za více osob, přičemž takovýto postup je obvyklý a jednodušší, dokládání více plných mocí je nadbytečné. Žalobkyně považovala tvrzení žalovaného, že jednala v jeho neprospěch za nepravdivé. Dědické řízení je nesporné řízení, není možné, aby v jednání existovaly protistrany, které proti sobě vystupují s cílem uplatnit si svoje proti