9 C 144/2025-30 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9.9.2025 domáhala vydaní rozhodnutí, kterým by byla zrušena její vyživovací povinnost k žalovanému ke dni 1.10.2025 s odůvodněním, že nelze zjistit, zda vyživovací povinnost vůči žalovanému nadále trvá, jelikož na její výzvy nereaguje.Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že nadále studuje denní formu studia v 1. ročníku , právnická osoba, , a to mu neumožňuje mít pravidelný příjem. Jeho jediným příjmem je sirotčí důchod ve výši cca 9 900 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 3 500 Kč. Výše těchto dávek se mění podle toho, zda žalobkyně výživné hradí, či nikoliv. Nějakou dobu výživné bylo zasíláno od soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , a to na základě srážek ze mzdy žalobkyně. Od června 2025 výživné od soudního exekutora zasíláno není. Z toho důvodu se žalovaný obrátil na insolvenčního správce, , právnická osoba, ., kterého kontaktoval ohledně výživného, kdy mu bylo přislíbeno, že by od března tohoto roku mělo být výživné zasíláno, ale doposud žádná částka nedošla. Žalovaný uvedl, že v době, kdy žalobkyně nějaké výživné hradila, dorovnával mu výživné do částky 3000 Kč Úřad práce. V kontaktu s žalobkyní v současné době není, ale kontakt je možný.Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 6.6.2018 č.j. 27Nc 3/2018–50 byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen do péče otce , jméno FO, a matce , Jméno žalobkyně, bylo stanoveno výživné v částce 3 300 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.9.2017. Současně jí byl vyčíslen nedoplatek na výživném za období od 1.9.2017 do 31.5.2018 ve výši 29 700 Kč, který jí byl umožněn splácet v měsíčních splátkách po 700 Kč. Rozsudek nabyl PM dne 22.6.2018.Z potvrzení , právnická osoba, ze dne 6.11.2025 soud zjistil, že žalovaný , Jméno žalovaného, byl ve školním roce 2025/2026 studentem 1. ročníku na uvedené škole.Ze zprávy ČSSZ v Praze ze dne 25.9.2025 bylo zjištěno, že žalovaný pobírá sirotčí důchod ve výši 9 438 Kč.Z vyrozumění Úřadu práce České republiky, o změně výše náhradního výživného bylo zjištěno, že žalovanému bylo od 7/2025–8/2025 vypláceno náhradní výživné ve výši 3 000 Kč, a do 9/2025 do 12/2025 ve výši 1 904 Kč.Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ) lze přiznat výživné, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nadále studuje a to v 1. ročníku , právnická osoba, , na denním studiu a tím se soustavně připravuje na budoucí povolání. Jeho příjmem je sirotčí důchod, příspěvek na bydlení a dorovnání výživného za žalobkyni od Úřadu práce. Ke shora uvedeným skutečnostem, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř. dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl plný úspěch žalovaný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku.