19 C 257/2021-18 — Okresní soud v Děčíně

Navrhovatelka se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo rozvedeno manželství s jejím shora uvedeným manželem, který k návrhu uvedl, že s rozvodem manželství souhlasí. Z dokladů totožnosti účastníků, jejich výpovědí a z oddacího listu soud zjistil, že společné manželství účastníků bylo uzavřeno dne 15. 6. 2019 před [stát. instituce]. Oba účastníci řízení jsou občany České republiky, u manželky se jedná o třetí, u manžela o první manželství. Poslední společné bydliště manželů bylo v obvodu zdejšího soudu. Ze shodných tvrzení účastníků, jakož i z výpisu z centrální evidence obyvatel, má soud za prokázané, že manželství zůstalo bezdětné. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není v zákoně stanoveno jinak. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě byly naplněny hmotněprávní podmínky pro aplikaci 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků lze hodnotit jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, když již nelze důvodně očekávat, že by opět mohlo dojít k obnovení manželského soužití. Jak vyplynulo z dokazování provedeného v průběhu řízení, k ukončení soužití manželů došlo v prosinci 2020, kdy manžel opustil společnou domácnost, když důvodem byla skutečnost, že jej manželka podezírala z nevěry, které se však dle jeho vyjádření nedopustil. Přestože tvrzení o nevěře manžela jako důvodu, pro který manželka ztratila k manželovi důvěru, se v řízení nepodařilo prokázat, oba manželé potvrdili, že v k sobě důvěru i citovou náklonost již ztratili. S ohledem na postoj obou účastníků, kteří o obnovení soužití nemají zájem, a délku trvání vzájemného odloučení, dospěl soud k závěru, že podaný návrh je důvodný. Proto mu soud vyhověl a manželství účastníků řízení rozvedl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Soud pak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.