25 C 57/2021-28 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků. Soud zjistil, že v manželství účastníků řízení uzavřeném [datum] před [stát. instituce] se [datum] narodila nezletilá dcera [celé jméno manželky], [datum] nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky] a [datum] nezletilý syn [celé jméno manžela], o jejichž výchově a výživě po dobu před a po rozvodu manželů bylo pravomocně rozhodnuto [anonymizováno] zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Z provedeného dokazování soud zjistil, že manželka se v manželství cítila nešťastná z důvodu pociťovaného nedostatku respektu ze strany manžela, cítila se nedoceněná za její práci v domácnosti a za výchovu nezletilých dětí, které ležely výlučně na jejích bedrech, přičemž současně nesouhlasila s režimem hospodaření s finančními prostředky rodiny, ke kterým měl volný přístup pouze manžel ona musela o finanční prostředky manžela vždy žádat, což pro ní bylo ponižující. Manžel souhlasil s tím, že není vhodné, aby děti vyrůstaly v prostředí, kde si rodiče nerozumí. Oba manželé se shodli na tom, že manželství není zdravé a perspektivní, manželé si nerozumí, uvedený stav manželství nepřináší nic příznivého ani pro jejich společné nezletilé děti. Manželka udržuje mimomanželskou známost, manžel udržuje mimomanželskou známost, o které se vyjádřil, že se jedná spíše o přátelský vztah, s uvedenou ženou společně nežijí. U manžela se jednalo o manželství první, u manželky se jednalo o manželství první, oba jsou občany ČR. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 755 a následující z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujících manželské právo. Z provedených důkazů soud zjistil, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, kdy nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném nepochopení manželů, v nedostatečném vnímání jeden druhého a v neschopnosti se vcítit do potřeb druhého z manželů. Uvedené vedlo k citovému odcizení manželů. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Soud pak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.