6 C 271/2021-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení 42 795,38 Kč a příslušenství, a to jednak v podobě smluveného úroku 23,76 % ročně, tak i zákonného úroku z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedl, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], a to pod obchodní značkou [jméno] [anonymizováno] – dále jen„ právní předchůdce žalobce“ se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 40 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a právní předchůdce žalobce proto vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávky byla předmětná pohledávka postoupena žalobci. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu, na jejímž základě následně právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat (prostřednictvím kreditní karty) peněžní prostředky až do výše 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen částku 40 474 Kč, na pojistném částku 832,10 Kč, na poplatcích pak částku 700 Kč, smluvní pokutě pak částku 789,28 a kapitalizovaném smluvním úroku ke dni [datum] pak částku 3 947,47 Kč, kdy sankce, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami rovněž dohodnuty. Po právní stránce byl vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 474 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 23,76 % ročně. Právní předchůdce žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, když poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Proto právní předchůdce žalobce využil dohodnuté možnosti uplatnit vůči žalovanému peněžní sankce – ve smyslu § 2048 o.z. smluvní pokutu. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostal do prodlení a právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože nároky právního předchůdce žalobce na zaplacení žalované částky, včetně jejího příslušenství byly platně postoupeny na žalobce (§ 1879 o.z.), soud zavázal žalovaného tyto částky žalobci zaplatit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 890 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 712 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 795,38 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.