6 C 351/2021-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 9 740 Kč s tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu [webová adresa], kdy pro žalovanou byl tímto systémem vygenerován kód ve tvaru [číslo] a pro žalobkyni pak ve tvaru [číslo]. Dle smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně žalované dne [datum] zápůjčku ve výši 8 000 Kč, přičemž žalované byla vyplacena částka 7 000 Kč a částka 1 000 Kč byla provize pro zprostředkovatele. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 740 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit v 10 měsíčních splátkách po 974 Kč jednak poskytnutou peněžní částku ve výši 8 000 Kč, jinak peněžní částku 1 740 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vznesla žalobní požadavek na zaplacení úroku ve výši 45 % ročně z částky 9 740 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně (36,5 % ročně) z částky 9 740 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná k výzvě žalobkyně, dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku splácet měsíčními splátkami, přičemž peněžní prostředky byly úročeny příslušnou roční úrokovou sazbou. Žalovaná peněžní prostředky vůbec nesplácela, a proto žalobkyně ke dni [datum] zápůjčku zesplatnila a dluh na jistině vyčíslila částkou 9 740 Kč, přičemž úroky přirůstají k jistině, což bylo sjednáno ve smlouvě o zápůjčce. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. o. z. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Žalobkyně jako věřitel splnila svou část závazku, když žalované jako dlužníkovi předala peněžní částku 8 000 Kč. Žalovaná svůj závazek, spočívající v povinnosti vrátit žalobkyni převzatou peněžní částku včetně úroku řádně nesplnila. Soud tak zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni jak dlužnou jistinu úvěru, tak jeho příslušenství v podobě úrokového navýšení ve výši 20 %, které odpovídá obvyklé výši úroku, který v době sjednání zápůjčky používaly peněžní ústavy v daném místě při poskytování úvěrů veřejnosti. (podle § 2392 odst. 1 o.z. zák. při zápůjčce lze ujednat úroky) a dále zákonného úroku z prodlení ( (ust. § 1970 o.z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení smluveného úroku ve výši 25 % ročně z částky 9 740 Kč od [datum] do zaplacení ročně. Nárok na tuto platební povinnost odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalované pro případ prodlení se splácením úvěru, resp. po jeho zesplatnění, takto konstruovanou peněžní platbu, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020 č.j. 11 Co 45/2020-110. Dále soud zamítl smluvený úrok z prodlení ve výši 28,25 % ročně z částky 9 740 Kč od [datum] do zaplacení, neboť na smluvní vztah mezi účastníky dopadají i ustanovení o spotřebitelském úvěru, která zapovídají sjednat smluvený úrok z prodlení / § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru/, proto soud přiznal žalobkyni pouze zákonný úrok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 740 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.