11 C 347/2022-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 061 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení smluvních pokut za zaslané upomínky ve výši po 100 Kč. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 22. 11. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Z faktury [číslo] vystavené dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 2 566 Kč za spotřebu elektřiny v období od 18. 12. 2018 do 5. 4. 2019, a to se splatností do 23. 4. 2019. Z faktury [číslo] vystavené dne 4. 8. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 095 Kč za spotřebu elektřiny v období od 6. 4. 2019 do 30. 7. 2019, a to se splatností do 18. 8. 2019. Žalovaný byl opakovaně upomínán dopisy ze dnů 28. 2. 2019, 28. 3. 2019 13. 5. 2019 a 9. 9. 2019, že je vůči jeho osobě evidována pohledávka a byl vyzýván, aby dlužnou částku uhradil. Fakturami ze dne 28. 2. 2019, 28. 2. 2019 13. 5. 2019 a 9. 9. 2019 žalobkyně vyúčtovala za každou zaslanou upomínku smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny, délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek a dobu trvání závazku. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedenou vyfakturovanou částku. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu. Soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení smluvní pokuty, kterou si účastníci v souladu s výše uvedeným ustanovením § 2048 o. z. sjednali, a to v částce 100 Kč za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 061 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.