14 C 29/2022-17 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 71 983,52 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 9. 10. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku řádně a včas neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 70 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Dále má soud z bankovního výpisu (potvrzení) za prokázáno, že žalobkyně žalovanému částku ve výši 70 000 Kč poskytla dne 12. 10. 2020. 4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 71 983,52 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2020. V dané věci byla mezi žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 9. 10. 2020 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 416,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 983,52 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696,40 Kč.