14 C 295/2022-104 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 788,98 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 10. 5. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 5 960 Kč. Žalovaný však uhradil řádně a včas nesplácel, uhradil pouze jednu splátku ve výši 303 Kč, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21. 7. 2022. Žalobkyně tak požaduje na žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 954,10 Kč, zbývající části úroků ve výši 5 825,83 Kč, a dále zaplacení sjednané doplňkové služby [anonymizováno] v celkové výši 8 733 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 477,05 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se ze soudního jednání písemně omluvila s tím, nechť soud jedná v její nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 5. 2022 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 7 000 Kč. Na jistinu úvěru však započítala částku 1 400 Kč jakožto náklady související s poskytnutím úvěru (článek 4.8.). Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 23 % ročně, a to do 15. 4. 2028 Smluvní strany si dále v článku VII. sjednaly doplňkovou službu [anonymizováno], která bude upravena samostatnou smlouvu. Rovněž si strany v článku V., bod 5.3., sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Z přílohy [číslo] smlouvy o úvěru pojmenované jako Smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni za tuto službu uhradit celkem částku 8 856 Kč, kdy tato služba spočívala v tom, že žalovaný má možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti; možnost přerušení splácení na dobu devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Z bankovního výpis žalobkyně má soud dále za prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila dne 10. 5. 2021 částku 5 600 Kč. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 12 956 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 5. 2022. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 10. 5. 2022 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil, když z celkové dlužné částky ve výši 12 960 Kč (7 000 Kč jistina + 5 960 Kč úroky) uhradil pouze částku 304 Kč (splátka ve výši 303 Kč a 1 Kč v rámci ověřovací platby). Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy úroky požaduje žalobkyně ode dne 4. 9. 2022. Žalobkyně požadovala úroky pouze z jistiny úvěru, nákladů na upomínání a smluvní pokutu. Proto soud přiznal žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z jistiny úvěru a upomínky ve výši 300 Kč (co se týče smluvní pokuty a druhé upomínky viz níže). Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 300 Kč za první odeslanou upomínku. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl (25 788,98 – 12 956 = 12 832,98). Žalobkyně požadovala doplacení zbývající části doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 8 733 Kč, když na původní cenu služby ve výši 8 856 Kč započetla částku 123 Kč v rámci první splátky žalovaného. Soud však nárok na zaplacení této služby zamítl, neboť považoval ujednání o doplňkové službě [anonymizováno] neplatné, neboť tato smlouva byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy je již samotný způsob sjednání, když žalobkyně značně nepřehledně a žalovaného jakožto spotřebitele i překvapivě, připojila k hlavní smlouvě o úvěru jako přílohu [číslo] ujednání, která je smlouvou doplňkové službě [anonymizováno], avšak pro běžného spotřebitele je zcela nesrozumitelné, jakým způsobem vznikl smluvní vztah týkající se služeb. Uvádí-li žalobkyně, že tato služba byla poskytnuta k žádosti žalovaného, nejedná o žádost, která by originálně pocházela od žalovaného. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje taktéž v hrubém nepoměru plnění z této smlouvy, když žalobkyně si účtuje zcela neadekvátní plnění za možnost dlužníka požádat o odklad splátek, přičemž ze způsobu sjednání těchto doplňkových služeb i z výše plnění, které žalobce požaduje po dlužníku, je zcela zřejmé, že od žalobkyně jde pouze o účelné navýšení pohledávek, které může po dlužníkovi případně v nalézacím řízení uplatňovat. Srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 42 ICm 1347/2021 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 101 VSPH 271/2018, ve skutkově i právně obdobné věci. 7. Obdobně soud považoval za neplatnou sjednanou smluvní pokutu pro rozpor s dobrými mravy, kdy sice žalobkyně formálně postupuje v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak pouze využívá právně hraniční konstrukce, kterou zakotvila v článku 4. 8. smlouvy o úvěru. Jistina ve výši 7 000 Kč totiž žalovanému není nikdy poskytnuta v celé výši, neboť žalobkyně si na poskytnout jistinu úvěru rovnou započítá částku ve výši 1 400 Kč jakožto náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovanému je tak fakticky vyplacena pouze částka 5 600 Kč. Jistina úvěru tak stricto sensu tvoří částku pouze 5 600 Kč. Smluvní pokuta tak má být určena z této částky, nikoliv z částky 7 000 Kč. Jelikož smluvní pokutu nelze ve spotřebitelských vztazích moderovat, zamítl soud žalobu i ve vztahu ke smluvní pokutě. Soud rovněž nepovažoval za souladné s dobrými mravy účtovat žalovanému za druhou upomínku částku 500 Kč, když dle názoru soudu je první upomínka zcela dostačující (která byla soudem přiznána), neboť tímto postupem žalobkyně pouze uměle navyšuje náklady pohledávky, a to i s přihlédnutím k tomu, že poté požaduje jako úkon právní služby předžalobní upomínku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch a neúspěch ve věci byl v zásadě shodný.