18 C 310/2022-11 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 132,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela Účastnickou smlouvu [číslo] ze dne [datum], na základě které žalovanému poskytla koncové zařízení – [anonymizováno] [číslo] a žalovaný se zavázal hradit sjednané nájemné. Součástí smlouvy bylo ujednání, ve kterém bylo dohodnuto, že v případě ukončení smlouvy má žalovaný povinnost vrátit předmětné zařízení do 30 dnů ode dne skončení smlouvy. Pro případ, že tak neučiní, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši dle ceníku za nevrácené zařízení. Žalovaný však nedostál svým povinnostem, když řádně nehradil vystavená vyúčtování, kdy tak došlo ze strany žalobkyně k vypovězení smlouvy. Žalovaný po ukončení smlouvy zapůjčené zařízení nevrátil. Proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, která dosud nebyla zaplacena. Žalovaný žalobkyni dále dluží částku 132,14 Kč za pronájem poskytnutého zařízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 2 132,14 Kč, odpovídající smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč podle smlouvy [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky dne [datum] z toho důvodu, že po skončení smluvního vztahu žalovaný nevrátil žalobkyni zapůjčené koncové zařízení – [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována dvě slova]; a dále odpovídající nezaplacenému nájemnému ve výši 132,14 Kč za pronájem specifikovaného zařízení. Pokud jde o právní posouzení věci má soud zato, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu ust. § 1724 o. z. a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, smlouva, v níž se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému přístup k internetu a užívání telefonní sítě. Žalovaný se zavázal platit za tuto službu dohodnutou částku a zaplatit smluvní pokutu v případě nevrácení zapůjčeného koncového zařízení. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, avšak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, cenu služby nezaplatil, a po skončení smluvního vztahu zapůjčené zařízení nevrátil. Proto žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 2 000Kč podle ust. § 2048 a násl. o. z. a nezaplacený nájem ve výši 132,14 Kč. 4. Jelikož žalovaný dosud nezaplatil vyúčtované nájemné za poskytnuté zařízení a smluvní pokutu za nevrácené zařízení, dostal se tak do prodlení s plněním peněžitých závazků a dle ustanovení §§ 1968 a 1970 o. z. žalobkyni vzniklo též právo na úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 8,5 % ročně), kdy datum splatnosti je určeno podle data splatnosti nejmladší vydané faktury. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 132,14 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.