19 C 142/2022-9 — Okresní soud v Děčíně

Oba manželé jako navrhovatelé se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by bylo rozvedeno jejich manželství. Z dokladů totožnosti účastníků, jejich shodných výpovědí a z oddacího listu soud zjistil, že společné manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Oba účastníci řízení jsou občany České republiky, u obou se jedná o první manželství. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byly nezletilé děti účastníků [celé jméno manžela], [datum narození] a [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození], mimo jiné i pro dobu po rozvodu manželství svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není v zákoně stanoveno jinak. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě byly naplněny hmotněprávní podmínky pro aplikaci 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků lze hodnotit jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, když již nelze důvodně očekávat, že by opět mohlo dojít k obnovení manželského soužití. V situaci, kdy účastníci předložili soudu zákonu nevyhovující dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství (v níž nebyly podpisy účastníků úředně ověřeny), nebylo možné postupovat v řízení cestou tzv. nesporného rozvodu ve smyslu ustanovení § 757 obč. zákoníku a soud byl nucen se zabývat otázkou, zda rozvrat manželství nastal a jaké byly jeho příčiny. Oba účastníci v návrhu nesporně jako příčinu rozvratu manželství označili problémy s komunikací a v rámci výslechu doplnili pocit osamění v důsledku pracovního režimu manžela, který pracuje v zahraničí v lodní dopravě, když nejpozději před dvěma lety toto vyústilo v oddělené bydlení manželů ve společném rodinném domě. Vzhledem k tomu, že manželé nemají zájem o obnovení společného soužití, dospěl soud k závěru, že podaný návrh na rozvod manželství je důvodný. Proto mu soud vyhověl a manželství účastníků řízení rozvedl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Soud pak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.