19 C 203/2021-47 — Okresní soud v Děčíně

Manželka podáním ze dne [datum] navrhla rozvod manželství, když uvedla, že počínaje [anonymizováno] [rok] začali mít mezi sebou manželé zásadní názorové neshody, které vyústili v odchod manželky se zletilým synem ze společné domácnosti. K manželovi ztratila pozitivní citový vztah a zcela vylučuje obnovení společného soužití. Manžel s rozvodem nesouhlasil, když uvedl, že sice manželka v [anonymizováno] [rok] se synem ze společné domácnosti odešla, ale že ji nadále navštěvuje. Nepřestal manželku milovat a nedokáže si bez ní život představit. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není v zákoně stanoveno jinak. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z oddacího listu a shodných prohlášení manželů má soud za prokázané, že se jedná o [anonymizováno] manželství obou účastníků. Ze shodných prohlášení manželů má soud za zjištěné, že se manželům narodil aktuálně již plně svéprávný syn [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]. Na základě účastnických výslechů má soud za prokázané, že manžel velice oceňuje pomoc, kterou mu poskytla manželka v době, kdy před cca [anonymizována dvě slova] prodělal [anonymizováno]. Potvrdil rovněž, že manželka nebyla spokojená se soužitím v [anonymizována dvě slova] [role v řízení], kam se manželé přestěhovali poté, co prodali rodinný dům, když dle původní dohody manželů se mělo jednat o provizorní řešení bydlení s předpokladem zakoupení [anonymizována dvě slova]. Přestože manžel potvrdil, že manželka v době, kdy se z [anonymizováno] zotavoval, byla na tom v důsledku tlaku okolností [anonymizována dvě slova], rozhodnul se po svém zotavení proti vůli manželky ignorovat předchozí plán manželů zakoupit [anonymizována dvě slova] a přestěhovat se do něj a zahájil opětovně podnikání, o kterém v době [anonymizováno] potíží manželce přislíbil, že jej již ukončí. Toto rozhodnutí manžela bylo pro manželku důvodem k z dnešního pohledu definitivnímu odchodu od manžela, k němuž přikročila se synem v [anonymizováno] [rok]. Přestože se manžel pokoušel poté o kontaktování manželky a přesvědčení ji k obnovení soužití, poslední významnější kontakt měly manželé naposledy o [anonymizováno] [rok]. Manželka pak postupem času začala pokusy manžela vnímat jako obtěžující. Manželé tedy aktuálně již po dobu delší 20 měsíců nesdílí společnou domácnost, a byť ani jeden z manželů nenavázal v mezidobí žádnou známost, dospěl soud za situace, kdy manžel připustil, že manželka s ním komunikovat odmítá, a kdy manželka vylučuje obnovení soužití s manželem, k závěru, že manželství účastníků lze hodnotit jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, když již nelze důvodně očekávat, že by opět mohlo dojít k obnovení manželského soužití. Dle § 755 odst. 2 písm. b) o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Přestože soud nemůže na základě shora dovozeného skutkového stavu dospět k závěru, že by se manžel, který s rozvodem nesouhlasí, na rozvratu manželství převážně podílel porušením manželských povinností uvedených v ustanovení § 687 o.z., lze dospět k závěru, že rozvrat manželství lze více přičítat manželovi. Pokud jde o újmu, která by mohla být manželovi rozvodem způsobena, uvedl manžel, že manželka a syn pro něj jsou rodinou, o kterou nechce přijít, a soud tak nemůže učinit závěr, že by manžel nepociťoval v důsledku rozvodu zvlášť závažnou újmu (minimálně v citové oblasti). Na straně manžela však nebyla splněna podmínka spočívající v existenci mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství, za které jsou považovány zejména nemoc, která vyžaduje pomoc jiné osoby, popř. vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti, apod.. Manželem tvrzená okolnost, že manželku nadále miluje, nelze za takovou mimořádnou okolnost svědčící pro zachování manželství považovat. Proto soud návrhu na rozvod manželství vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Soud pak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.