20 C 233/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10.12.2021 mezi [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa]. Žalobkyně se jako právní nástupkyně domáhá na žalovaném zaplacení 32 253,6 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2021. Soud zjistil z úvěrové smlouvy, vč. dodatku, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 12. 2021 smlouvu o úvěru a banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši rámce 30 636 Kč. Jistina úvěru byla smluvně úročena 22,44 % a žalovaný se také zavázal k úhradě poplatků dle ceníku. Úvěr se zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 723 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS). Žalovaný sice peněžní prostředky čerpal, avšak jistinu dluhu řádně a včas ve lhůtě splatnosti nesplatil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného smlouvu vypověděla ke dni 30. 11. 2021 a úvěr zesplatnila, jak se podává z výpovědi a přehledu o čerpání. Celková výše pohledávky tak činí částku 32 253,60 Kč a 2 175,33 Kč kapitalizovaného smluvního úroku. Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 8.12.2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, to má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek a vyrozumění. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za užití § 2395 a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení právního zástupce žalobce sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, sepis žaloby a výzva k plnění se základním a právním rozborem - § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a.t.“) ve znění účinném od 01.07.2014), třech režijních paušálů po 100 Kč - § 14b odst. 5 písm. a) a.t., daně z přidané hodnoty ve výši 21 % a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 291 Kč (celkem NŘ ve výši 3 469 Kč)