20 C 30/2022-32 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná dne 22. 5. 2021, v 16:10 hod. použila ke své přepravě veřejný dopravní prostředek žalobkyně a neprokázala se platným jízdním dokladem. Žalobce následně podáním ze dne 21. 9. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do částky 1 524 Kč a soud řízení v tomto směru zastavil usnesením ze dne 21. 9. 2021, [číslo jednací]. Soud poté ve věci vydal dne 26. 10. 2021 elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná včasný odpor, v němž uvedla, že pohledávku žalobce uhradila dne 10. 9. 2021, což doložila výpisem z účtu a dále i fotografií zpráv z mobilního telefonu. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 22. 5. 2021 a z hlášení o provedené přepravní kontrole zdejší soud zjistil, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem žalobkyně a to dne 22. 5. 2021 v 16:10 hod. Z předložené fotografie SMS žalované soud zjistil, že jízdenku zakoupila dne 22. 5. 2021 v 16:06 hod. Z takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná v předmětnou dobu disponovala platným jízdním dokladem, což také doložila, čímž vyvrátila tvrzení žalobkyně, že by platným jízdním odkladem nedisponovala. Vzhledem k tomu, že soud zcela uvěřil doložené obraně žalované, rozhodl tak, že žalobu v části požadovaných úroků z prodlení zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalovaná byla ve věci plně úspěšná, avšak žádné náklady řízení nepožadovala.