20 C 438/2021-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 46 036,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr zemního plynu v odběrném místě na adrese [anonymizováno] [číslo], [obec]. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu číslo ze dne 29. 10. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr zemního plynu v odběrném místě [anonymizováno] [číslo], [obec] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr plynu zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Z uvedené smlouvy dále soud zjistil, že tato byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2019 s tím, že v případě předčasného ukončení smlouvy bude účtována smluvní pokuta 2 000 Kč za každý měsíc předčasného ukončení smlouvy. S ohledem na porušení platebních povinností žalovaného pak žalobkyně dne 25. 8. 2020 ukončila dodávku plynu a žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu za dobu od srpna 2020 do srpna 2021 tj. 13 měsíců po 2 000 Kč, celkem tedy 26 000 Kč. 4. Z faktury [číslo] vystavené dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 18 803,25 Kč za dodávky plynu, a to se splatností do 23. 6. 2020. 5. Z faktury [číslo] vystavené dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 133,64 Kč za dodávky plynu, a to se splatností do 23. 9. 2020. 6. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Součástí smlouvy o dodávce plynu musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce plynu se zákazníkem musí dále obsahovat výčet odběrných míst, způsob úhrady plateb za dodávku plynu, délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, se zákazníkem, jehož roční odběr plynu v jednom odběrném místě nepřesahuje 4 200 MWh, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a dobu trvání závazku. 7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedenou vyfakturovanou částku. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovaný plyn. Soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení smluvní pokuty, kterou si účastníci v souladu s výše uvedeným ustanovením § 2048 o. z. sjednali, a to v částce 100 Kč za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti, jakož i smluvní pokutu za předčasné ukončení dodávky plynu v celkové částce 26 000 Kč. 9. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 020 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 842 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 636,89 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.