22 C 10/2022-12 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně pojišťovnou [právnická osoba] dne [datum]. Soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalovaným a pojišťovnou [právnická osoba] uzavřena pojistná smlouva [číslo]. Jejím předmětem bylo životní pojištění [anonymizováno], které se právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaný se zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně pojistné v dohodnuté výši, avšak neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalobkyně také požaduje po žalovaném náklady na upomínání ve výši [částka]. Fúzí sloučením dne [datum] uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně přešla na žalobkyni. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval. Po právní stránce soud věc posoudil podle § [číslo] odst. 1, § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. o. z. Soud je toho názoru, že pokud žalobkyně také požaduje po žalovaném náklady na upomínání, pak pro svou utvrzovací povahu jde o tvz. skrytou smluvní pokutu v neprospěch spotřebitele ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, aprobované dále mutatis mutandis usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020. Účelem tohoto poplatku je paušálně nahradit pojistiteli administrativní škodu způsobenou v souvislosti s porušením závazku hradit pojistné řádně a včas pojistníkem. Ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (viz I. ÚS 3512/11). Jelikož tomu tak v projednávané věci nebylo, k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží (§ 2048 o. z. za užití §§ 1810, 1811 odst. 1, 1812 odst. 2, 1813 a 1815 o. z.). Soud proto žalobu ve výši odpovídající nároku na smluvní pokutu částečně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 91,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].