22 C 194/2022-28 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně jako právní nástupkyně [právnická osoba] se domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu nedoplatku z tzv. účastnické smlouvy č. klientského účtu [číslo] ze dne [datum]. Soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. klientského účtu [číslo]. Její součástí bylo mj. výslovné ujednání, podepsané vlastnoručně žalovanou, podle nějž si žalovaná od [právnická osoba] pronajala koncové zařízení [anonymizováno 9 slov] ([číslo]) za [částka] měsíčně. Strany ujednaly též v zakázkovém listě, že pokud žalovaná zařízení nevrátí po skončení jejich smluvního vztahu, zaplatí smluvní pokutu podle ceníku. V něm se dle tvrzení žalobkyně uvádí výše smluvní pokuty za toto zařízení [částka]. Dne [datum] došlo k odstoupení od smlouvy ze strany [právnická osoba], o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Žalovaná dle žalobkyně uvedené zařízení nikdy nevrátila. Dne [datum] došlo k fúzi [právnická osoba] se žalobkyní, jež se stala její právní nástupkyní a věřitelkou žalované. Konečně, žalobkyně požaduje nájemné za shora uvedené zařízení dle žalované doručeného: 1. Vyúčtování [číslo] splatného dne [datum], stran [částka] 2. Vyúčtování [číslo] splatné dne [datum], stran [částka] 3. Vyúčtování [číslo] splatné dne [datum], stran [částka] Ani tyto částky žalovaná neuhradila řádně a včas. Na předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaná nijak nereagovala. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 63 zák. č. 137/2008 Sb. o elektronických komunikacích a §§ [číslo] odst. 2 za užití § [číslo], § [číslo], podle § 2048 a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, to vše v platném znění ke dni uzavření smlouvy, a § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud zamítl žalobu, pokud jde o smluvní pokutu za nevrácené shora uvedené zařízení [anonymizována dvě slova]. V ceníku služeb platném ke dni uzavření smlouvy ve spojení se zakázkovým listem se totiž ujednala mezi stranami smluvní pokuta jen v případě, že by žalovaná převzala a po skončení smluvního vztahu nevrátila zařízení [anonymizováno] box [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova] ve výši [částka] nebo ve výši [částka] za [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] nebo [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]. [příjmení] zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] mezi nimi uvedeno není, a proto žalobkyni právo na smluvní pokutu nevzniklo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení; žádné jí však nevznikly.