22 C 220/2022-11 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení žaloba o zaplacení 1 684 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy s [číslo] uzavřené mezi stranami dne [datum]. Soud zjistil, že dne [datum] byla mezi stranami uzavřena [anonymizováno] komunikace na dálku (on-line) pojistná smlouva vedená pod [číslo]. Jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaný se oproti tomu zavázal platit žalobkyni jako pojistiteli pojistné v dohodnuté výši, avšak dosud neuhradil částku 1 684 Kč s úrokem z prodlení v částce 103 Kč jako smluvené pojistné za období od [datum] do [datum] žalobkyně také nárokuje jako náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval. Po právní stránce soud věc posoudil podle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za užití § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud je toho názoru, že pokud žalobkyně také nárokuje jako náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení., pak pro jejich utvrzovací povahu jde o tvz. skrytou smluvní pokutu v neprospěch spotřebitele ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], aprobované dále mutatis mutandis usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Účelem tohoto poplatku je paušálně nahradit pojistiteli administrativní škodu způsobenou v souvislosti s porušením závazku hradit pojistné řádně a včas pojistníkem. Nicméně, ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (viz [ústavní nález]). Jelikož tomu tak v projednávané věci nebylo, k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží (§ 2048 o. z. za užití §§ 1810, 1811 odst. 1, 1812 odst. 2, 1813 a 1815 o. z.). Soud proto žalobu ve výši odpovídající nároku na smluvní pokutu částečně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 684 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.