22 C 28/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím pro nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti vozidla [registrační značka] zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích žalovaným za dobu [datum] - [datum] (121 dní). Žalovaný se bránil, že žalobkyně nedoručila žalovanému ani výzvu k úhradě, ani upomínku. Soud zjistil, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k úhradě podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ze dne [datum]) i následnou upomínku ze dne [datum] na adresu [adresa žalovaného]. V centrální evidenci obyvatel, do níž má žalobkyně přístup podle § 18 odst. 12 cit. zákona, však žalovaný měl pro uvedené období zanesenu adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Nicméně žalobkyně předložila listinu„ informace pro Vás“, že Česká pošta výzvu k úhradě dne [datum] žalovanému doručila. Není tam však uvedeno, jakým způsobem byla zásilka doručena, navíc i samotný dokument je jen výtiskem on-line formuláře, který si žalobkyně mohla zhotovit sama. Žalovaný doručení zpochybnil, potažmo tedy pravdivost (správnost) potvrzení o doručení. Bylo tak na žalobkyni, již tížilo břemeno tvrzení (srov. [spisová značka]), aby dotvrdila, jakým způsobem měla být doporučená zásilka obsahující předmětnou výzvu žalovanému doručena. Tedy, zda do vlastních rukou adresáta, do vlastních rukou výhradně jen adresáta, vhozením do schránky či jinak, protože žalovaný tvrdil negativní skutečnost (nic mu doručeno nebylo), jež z teorie logiky nelze prokazovat a nemohlo ho tedy takové břemeno stíhat. Protože se žalobkyně jednání nezúčastnila, nemohla být soudem poučena k doplnění (upřesnění) tvrzení a důkazů v tomto smyslu. Protože žalobkyně neunesla stran zpochybněného doručení ani břemeno tvrzení, ani důkazní, soud vyšel z toho, že výzva doručena žalovanému nebyla. V takovém případě nárok žalobkyně prekludoval, neboť neprokázala, že ve lhůtě 1 roku vyzvala žalovaného řádně k úhradě žalovaného příspěvku. Soud na okraj poznamenává, že uvedená výzva měla být primárně adresována žalovanému na adresu jeho tehdy platného trvalého pobytu; pak by se soud spokojil i s náhradním doručením, protože by zásilka směřovala do sféry dispozice žalovaného ([spisová značka]). Tento údaj si žalobkyně mohla a měla ověřit v centrální evidenci obyvatel, ke které má přístup podle § 18 odst. 12 daného zákona. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a), odst. 3, § 4 zákona č. 168/1999 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) za užití § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že by náležely žalovanému, procesně zcela úspěšnému. Ten se jejich náhrady však vzdal.